Štyridsaťštyri

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Film zalozeny na vybornem nametu a scenari, podporeny vybornou hudbou Milana Novaka. Zrucna je i rezie Pala Bielika, ktereho bezesporu povazuji za jednu z nejvyraznejsich postav slovenske kinematografie. Film ma ale nekolik hluchych pasazi u kterych jsem se malinko zacinal nudit. Slusne vykreslene jednotlive postavy. (10.08.2012)

Film Štyridsaťštyri je plnohodnotnou vojnovou drámou vykúkajúcou spoza zastaralej konzervatívnej kinematografie, kde herci používali typické divadelné výrazové prostriedky a kde hudba sa ešte len učila významovo vsádzať. Bielik dokázal svoj talent v spolupráci s Lukešom. Prinútil hercov hrať až na maximum a zároveň sa natoľko vyhýbať patetickosti, ktorá bola natoľko typická pre slovenské filmy. Blaškovič, Filčík, Sarvaš a hlavne už vtedy vynikajúci Mistrík a jeho nezabudnuteľná subtílna fyziognómia sú ozdobou slovenského herectva. Na vtedajšiu dobu efektívne bojové scény, subtílna hudba a nezabudnuteľné emočné scény. Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! ... (27.06.2012)

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit. (08.02.2024)

„Vojna vypukla!“ (sama od sebe) Hlavní hrdina to alespoň bojkotuje: střílí jen do vzduchu, nevybuchlé granáty hodí místo na „nepřítele“ vtipně do křoví. Vzbouřenci proti státní moci jsou někdy tak fajn, že se o nich dokonce natočí i oslavný velkofilm. A nejen to. Musí to být ale pouze ti správní pokrokoví rebelové, kteří vzbouření dostanou za úkol. Vše je dopředu domluveno, řádně zdokumentováno v médiích, následně umělecky zpracováno literárně i filmově, zakotveno v osnovách a vtloukáno do makovic. Symbolické číslo 44, protože: Jan 8:44 (Jste z otce ďábla a žádosti svého otce budete plnit.) Člověk, který si dnes dovolí neposlouchat papaláše, je těžce šikanován. Symbolika: 1:20:53 – tři šestky jak z učebnice. (18.10.2021)