Štyridsaťštyri

"Glavy hore, junáci"...kričia Srbi v mestečku Kragujevac. Štyridsaťštyri odsúdených kráča pomaly, v smutnej atmosfére a niet sa čo čudovať, pretože popravčia čata už čaká...Veľmi kvalitný film z obdobia 1.svetovej vojny, kde sa P. Bielik ako režisér nestratil ani v bojových scénach. V prvom rade ide o súboj charakterov, silnej témy a na tom sa dá vždy stavať. Vzniklo dielo, na ktoré môžme byť hrdí, ktoré trúfam si povedať, dnešná slovenská kinematigrafia nedokáže prekonať a ako námet celosvetovo zrozumiteľný, by bol vhodný remaku. Svojím protivojnovým posolstvom veľmi pripomína slávne Kubrickove Cesty slávy. Bolo by zaujímavé sledovať ako by si s tým hollywood poradil. Vyčítať mu možno iba príliš poetický úvod z až príliš ľúbeznou slovenčinou, ktorá mi trošku kazí výsledný dojem. Je to ale iba malý nedostatok, ktorý si v priebehu filmu množstvo postáv vykompenzuje nadávkami na všemožný spôsob (jebem ti!, hovädo!,hovädo!,hovädo!...). Trochu zamrzí, že Bielik už nešiel do detailov okolo popravy, ale pri čítaní knihy o tejto udalosti mi behá mráz po chrbte. Jeden z popravených napríklad tesne pred smrťou vykríkol: "Za nami idú bratia Srbi a tí nás pomstia!" Vzhľadom na rok výroby môžme vtedajšej generácii tvorcov iba závidieť a pre dnešných, môžu byť stále vzorom. Prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť.....100%. (01.10.2009)

Bielik bol vyborny reziser, o tom bez debaty /aj ked ako herca ho nemusim ..../ a vo filme 44 nam ponuka scenaristicky silny pribeh o tom, co sa stalo v Kragujevaci 1918. Na dobu svojho vzniku ma film obstojne akcne sceny, herecke vykony su taktiez na urovni /Bielik si vedel vyberat hercov ..../. Najlepsia bola mraziva scena : prvy druhy treti vystupit, prvy druhy treti vystupit, prvy druhy treti vystupit .... 86 % (19.01.2013)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Film zalozeny na vybornem nametu a scenari, podporeny vybornou hudbou Milana Novaka. Zrucna je i rezie Pala Bielika, ktereho bezesporu povazuji za jednu z nejvyraznejsich postav slovenske kinematografie. Film ma ale nekolik hluchych pasazi u kterych jsem se malinko zacinal nudit. Slusne vykreslene jednotlive postavy. (10.08.2012)

Paľo Bielik je nejtalentovanějším slovenským režisérem hraného filmu v poválečném Československu. V jeho filmech se objevují silné nacionální motivy, dá se říct, že zrcadlí jeho národní hrdost. Právě toto jeho přesvědčení dodává jeho dílu punc poctivosti. Nezapře Plickovu školu, osobně se domnívám, že pokukoval hodně po ruské kinematografii, odkud převzal ducha hrdinství, silnou dramatizaci až patetičnost. Na celkovém vyznění to ale spíše přidává nežli ubírá. Příběh se rozebírá pomaleji, aby v druhé půli nabral na tempu. Pokud mě paměť neklame, jde o první slovenský film zasazený do první světové války. (29.11.2016)