Štyridsaťštyri

Film Štyridsaťštyri je plnohodnotnou vojnovou drámou vykúkajúcou spoza zastaralej konzervatívnej kinematografie, kde herci používali typické divadelné výrazové prostriedky a kde hudba sa ešte len učila významovo vsádzať. Bielik dokázal svoj talent v spolupráci s Lukešom. Prinútil hercov hrať až na maximum a zároveň sa natoľko vyhýbať patetickosti, ktorá bola natoľko typická pre slovenské filmy. Blaškovič, Filčík, Sarvaš a hlavne už vtedy vynikajúci Mistrík a jeho nezabudnuteľná subtílna fyziognómia sú ozdobou slovenského herectva. Na vtedajšiu dobu efektívne bojové scény, subtílna hudba a nezabudnuteľné emočné scény. Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! ... (27.06.2012)

Bielik bol vyborny reziser, o tom bez debaty /aj ked ako herca ho nemusim ..../ a vo filme 44 nam ponuka scenaristicky silny pribeh o tom, co sa stalo v Kragujevaci 1918. Na dobu svojho vzniku ma film obstojne akcne sceny, herecke vykony su taktiez na urovni /Bielik si vedel vyberat hercov ..../. Najlepsia bola mraziva scena : prvy druhy treti vystupit, prvy druhy treti vystupit, prvy druhy treti vystupit .... 86 % (19.01.2013)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském. (12.11.2023)

Nezdieľam až toľko nadšenia ako kolegovia. Námet je super, som rád, že som sa z tohto filmu mohol niečomu z našej histórie priučiť. Čosi som si naštudoval a musím uznať, že Paľo Bielik sa odklonil, resp. samotnú vzburu nám podal skratkovito. Mrzí ma keď z nosnej časti obsahu filmu mu autori akoby narýchlo venujú max. 10 minút. Bielik sa dosť venoval tomu čo predchádzalo vzbure, čo chcem pochváliť, lebo nám pekne predstavil hlavných protagonistov aj ich rodinné či vzťahové väzby. Burcovanie vojakov zo strany hlavnej postavy Viktora mi však pripomínalo sčasti komunistickú agendu - oni sú tí zlí a keď sa spojíme, tak pánov pošleme do kelu, v jednote je sila a podobné heslá, ono dosť tomuto dojmu dopomáha i štylizácia a kamera... Bielik bol v iných filmoch pre niekoho niekedy viac na hrane, v tomto kúsku to zase mne viac vadilo či vyrušovalo. Hercov si vybral vhodných, nad ktorými sa skvel v menšej role záporák Ctibor Filčík. (13.11.2018)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)