Přepadení

Nejplošší postavou mimořádné westernové jízdy je, kuriozně, postava hlavní. Odhodlaný pistolník Ringo od začátku do konce jede podle plánu a nepředvede žádnou zajímavou změnu nebo jiný úhel pohledu na svou osobu. Přispívá k tomu nejenom scénář, ale i prkenné herectví Johna Waynea. Pozitivní zprávou je, že to nevadí. Wayne je tady prostě za dokonale zvoleného typa a vedlejší postavy jsou tak zajímavě a dobře zahrané, že se v příběhu strnulost Wayneova Ringa skoro ztratí. ____ Film si pro sebe jednoduše ukradly vedlejší figury a jejich minipříběhy plynoucí z charakterů nesourodých cestujících: jižanská dáma, jižanský gentleman karbaník, prostitutka se zlatým srdcem, nectihodný bankéř, bázlivý obchodní cestujcí ve whiskey, otcovský šerif, ňouma kočí a opilecký doktor filozof. Právě on v podání Thomase Mitchella je nejplnokrevnější postavou příběhu, zábavný Falstaff, který se ve chvílích nouze dokáže vzmužit a vždycky má pochopení. ____ Film je napínavý, tempo přepadení dodnes obdivuhodné, ohrožení je z plátna hmatatelně cítit, a přesto filmem stále problikává humor. Nejenom kvůli odlehčení, ale i kvůli proklamaci lidskosti (což je podle mě hlavní téma filmu). Ať už ve scéně, kdy doktor cituje své vzteklé bytné verše o krásné Heleně, nebo když si ustrašený obchodní cestující rychle nasadí čepici na plešatou hlavu při zmínce o skalpování. Humor film očišťuje od občasného sentimentu. _______Vnitřní napětí přinášejí vztahy mezi cestujícími, které jsou jen naznačené (vztah jižanského gentlemana k dámě je láska bez šance na naplnění/ mezi dámou a prostitutkou se zrodí souznění, které musí nutně skončit v cílové stanici dostavníku/ doktor možná přehodnotí svůj vztah k alkoholu...). ____ Dostavník je napínavý, dobrodužný, sentimentální, zamilovaný, chlapácký film, který dodnes patří k tomu nejlepšímu z westernů. A ano, tehdejší přístup k indiánům je z dnešního pohledu neobhajitelný, ale já je v Dostavníku beru jako zástupce jakéhokoliv ohrožení z vnější,____ P. S. Skoro bych se vsadila, že vzdálenou předlohou příběhu byla Maupassantova povídka Kulička. P. P. S. Nikdy mě nepřestane dojímat jedna ze závěrečných scén přepadení dostavníku, která je postavená jen na střihu a ruchu v pozadí. Když všem dojde munice, dáma se zoufale modlí, Indiáni téměř dostihli dostavník, obklopili ho.... Jižanský karbaník-gentleman se podívá na modlící se dámu, na svůj zásobník, kde zůstává jediný náboj, natáhne kohoutek, přiloží dámě ke spánku a ... zaváhá. V tu chvíli je slyšet rána, zaúpění a ruka s revolverem, ve kterém je poslední rána, klesne. Ale najednou zazní i jiný zvuk. Dáma, která se soustředila jen na svou modlitbu a neviděla, že se jí jižanský gentleman snažil zachránit před osudem horším než smrt, procitne a vykřikne: "Slyšíte? To je polnice! Volá do útoku!" Dáma ztratí své doposud dokonalé sebeovládání a žízní po životě, který jí přinášejí ti najednou z nenadání se objevivší vojáci. A pak si všimne, že ten opovrhovaný muž, který se na cestu dostavníkem vydal jen pro to, aby ji chránil a chtěl toho dosáhnout i za tu cenu, že ji zabije, leží zhroucený a zbývá mu už jen pár posledních chvil....Au. (06.08.2014) (méně) (více)