Milovaná

Poznáte to, aj ženská krása pominie, ale jediné, čo ostane tak neuchopiteľne krásne stále, je hudba. To je jedna z prvých vecí, ktoré mi evokoval začiatok filmu. A neraz sa tu skloňovala aj odvaha, čo sa ukáže byť podstatnejšie, ako sa môže spočiatku zdať. Keď si to tak zhrniem, zatiaľ mi to znie ako reklama na mozartove gule. Dej sa teda uberal pomerne jednoznačne, a dokazoval, že tak neskonale impulzívna a popudlivá povaha, akú hlavná hrdinka mala, je proste odsúdená k neúspechu. Potom však prišiel podľa mňa dosť rozporuplný záver, ktorý ma utvrdil v tom, že severania sú cynické svine! Keby to skončilo takým "martýriom" ako Pianistka, nepoviem ani slovo. Ale toto vyzdvihovanie ideálu odvahy aj cez mŕtvoly, a zároveň ukázanie, aké je svet bezútešné miesto, je fakt na nasratie. A nepripadá mi ani úplne domyslené, že na ňu nepadlo podozrenie. Ale to už je na hovno, takýto typ komentára, čo nič nepovie ľuďom, ktorí film nevideli, prípadne im ho mierne vyspoileruje. Ja som len potreboval napísať, že som celý pohoršený, a ešte si kvôli tomu možno rozmyslím, ako (hviezdičkovo) s týmto pocitom naložiť. (20.12.2014)

307. Hudba má tak uchvacující moc, vždy i měla a bude mít, dokáže probudit naše city, povznést naše lidství, zapálit v nás touhu, pohánět k činům, až za meze soudnosti, a právě až tam se nechá hudbou ztrhnout Katarina, dívka z prostředí, které není žádnou životní výhrou, smýkaná, opovrhovaná, až jednou, jako by zázrakem vstoupí do míst, které jsou bytostně hudbou naplněné, do koncertního sálu, mezi lidi, kteří hudbou žijí, jak se k nim zařadit, jak patřit mezi ně, jak se vysmeknout tomu tak ubíjejícímu životu, konečně uniknout, nechat se unášet konejšivou nadějí, pryč, co nejdále, ale svět není ani zde lepší, bez zášti, lstivých úskoků, ale je tak snadné podlehnout iluzím, když je alespoň na čas život takový, jak jsme si o něm ani snít netroufali, naivní ve víře a velmi zranitelní, jak je pak snadné nás podvést a zneužít, když není pro nás žádné lepší volby na výběr, pak se upneme k té jediné, nám dané příležitosti a to se vší silou a odhodláním, už nikdy zpět do prázdnoty a beznaděje, stůj co stůj, zůstat, udržet si tak náhle nabytou důstojnost, pak ani zločin nemusí být pro nás překážkou, když právě jen "Odvaha je jediným životním měřítkem." Vynikající sociální drama se snadno uvěřitelnou psychologií postav, další angažované a podnětné dílo, tak důležité pro naše širší chápání reality. (08.05.2015)

Velice realistický film, který drsný způsobem zachycuje těžký život mladé Katariny. Ta se zoufale drží své milované vážné hudby a práce, která je s ní spojená a je ochotná pro její udržení udělat prakticky cokoliv. Alicia Vikander už mě ve třetím filmu přesvědčila, že umí hrát nejen role nevinných princezen, ale i lehce psychotických žen naprosto výborně. Začínají se mi líbit severská dramata, působí opravdově a jsou mi tematicky blízká. (20.01.2013)

Spojit severskou kinematografii, klasickou hudbu a sociální drama, a k tomu všemu s hlavní představitelkou, jejíž zdánlivou křehkost a herecký um musíte bezvýhradně milovat, to je filmová extáze té nejdokonalejší možné kombinace namíchaná přímo pro mojí krevní skupinu a můj šálek čaje, aby mi ve finále připomněla, proč miluju severskou kinematografii, klasickou hudbu, sociální dramata a Alicii Vikander. Pokud se v tom dokážete najít, chvíli budete postrádat dolní čelist, jako já. (19.07.2012)

SPOILER. Jemná a hezká tvářička Alice Vikander je v příkrém rozporu s postavou Katariny, kterou ztvárnila. Ale zahrála ji zatraceně dobře. Nedivím se, že si jí všiml Holywood. Film mě nejvíce potěšil svojí hudební složkou. Nevím, čím to je, ale nevědomky volím snímky, v nichž stěžejní úlohu sehrává Beethovenova 7. symfonie, to už snad nemůže být ani náhoda, že je to už třetí film za poslední měsíc, z něhož se na mě linula ta zdánlivě nenápadná, ale značně dramatická a burcující melodie. A téměř se stydím za to, že jsem si poté, co Katarina Adama shodila z okna, pomyslel: "Patří Ti to, ty arogantní hajzle!" (29.04.2015)