Futurologický kongres

Úvodná herecká 45 minútovka je skvelá. Úžasný námet, zakomponovaná skutočná Robin Wright, množstvo skvelých nápadov. Potom však príde animovaná časť, ktorá je síce tiež plná nápadov a vizuálne je pôsobivá, no už to stráca tú silu a začína nuda a je to už aj mierne neprehľadné. Ale za originalitu si to 4 hviezdy zaslúži. (15.09.2015)

Obdivuhodné. Toto jsem opravdu nečekala. Sice je to takový šňupací depesivní snímek, ale hodně mě bavil. Můžu říct, že realita a animace jsou dokonalé obě dvě a jsou skvěle propojené a propracované. A Robin Wright je opravu ta béčková herečka, které jsem si zatím nikde nevšimla, až tady. Pro mě opravdu velmi milé a zajímavé potěšení. (19.01.2015)

Ari Folman ve Futurologickém kongresu ambicemi opravdu nešetří. Zamyšlení nad hranicemi filmu a jeho budoucími možnostmi, jež se mohou zvrtnout ve zhoubně rozbujelý simulakrum-trip, má až velkofilmově apokalyptický ráz. Prvních nenápadných třicet minut, jež spojují osud skutečné odkvétající herečky Robin Wright se satirou na bezohlednou studiovou mašinérii, je pro mě malým filmovým zázrakem. Velkolepá scéna skenování emočních záchvěvů má jak způsobem natočení, tak hereckým ztvárnění už teď jisté místo v panteonu nejsilnějších filmových scén, které kinematografie dosud přinesla. Když se poté film náhle posune v čase a dostává se do fantasmagorického animovaného světa, působí přechod velmi bolestně. Jakkoli Folman vytváří strhující vizi světa, v němž film definitivně překročí přípustné hranice a realita ztratí své opodstatnění, intimní pouto s postavou stárnoucí herečky rychle povolí. Stane se stejně jednorozměrnou a statickou, jako její animovaná podoba, stává se jen udiveným průvodcem po světě, v němž se není možné ani na chvíli zastavit a prožít jej. Jakkoli hraje odosobnění a všeobjímající chlad v simulakru opodstatněnou roli, jediným pocitem, tryskajícím z plátna, je udivení nad ohňostrojem drobných nápadů a hippie estetiky. Nic víc, svět utopí skličující pouť hlavní postavy, jejíž osud nám začíná být lhostejný. Naštěstí film opět najde své jistoty v závěrečných hraných pasážích, které správně působí jako šokující vystřízlivění a v děsivém kontrastu opět nacházejí hlubší emoce. Ari Folman se tak paradoxně ukázal jako nečekaně vizionářský režisér hraných filmů, zatímco v animovaných pasážích neodhadl míru a zůstal jen u ornamentálního povrchu. Naštěstí měl k ruce hudebního skladatele Maxe Richtera, jehož doprovod mocně dráždil city i během hektických a nestřídmých animací. Nakonec přesto musím smeknout před geniální myšlenkou aplikovat děj Lemovy povídky na filmové médium, klasický sci-fi příběh tím získal na provokativnosti a aktuálnosti, oživila ho řada ohromujících nápadů, které ovšem v předloze věrnější animované části nemohly být více rozvinuty. Film bych sice nenazval promarněnou příležitostí, ale kdyby se celý děj týkal třeba jen intimního dramatu přerodu herečky v její duplikace a jeho psychologických či rodinných důsledků, oslovil by mě daleko více. (06.07.2013)

R. Wright je veľmi sympatická herečka a mám radosť, že som ju po dlhej dobe mohol vidieť v hlavnej úlohe aj keď tak nejak pol-napol. Ide o to, že dobrá polovica filmu je animovaná a je kombinovaná s hraným dejom a živými hercami. Zaujímavý nápad, ale čakal som niečo iné. Prvá tretina filmu super, potom to začalo škrípať a v závere si poviete, o čom to vlastne bolo...Očakával som nejakú podobnosť s filmom Simone s Al Pacinom, ale ako hovorím po prvej tretine to nabralo iný smer. Najsilnejšia scéna je tá "skenovacia" , malo to čosi do seba. R. Wright hrá samu seba, teda herečku, ktorá zažiarila vo filme Forest Gump , ale potom chybou vlastných rozhodnutí zapadla a ťažko hľadala úlohu ktorou by prerazila. Celkovo to nie je film pre každého, zvlášť v tejto kombinovanej podobe , ale stojí za pozornosť. Stačilo málo a mohlo ísť o veľký film, cítil som premárnenú šancu. 60%. (14.10.2015)

Hodně zajímavý námět, zpracovaní je trochu na hraně, ale je to velmi zvláštní dávka LSD na filmovém plátně (na screenu monitoru :) 4* hlavně za neotřelost, kdy Vás jisté momenty donutí k zamyšlení se nad tím, kam to všechno spěje, kam my spějeme, ale emočně je to prázdné, což je obrovská škoda. Jak kdyby toho autor chtěl říct mnoho a nakonec se ztratil, takže druhá polovinu filmu vyznívá úplně jinak, v podstatě si musítě uvědomit, jak to celé začalo a i když se konec filmu snaží navázat na začátek, tak je to uplně jiné. A ted jsem se ztratila ja :) (24.02.2014)