Futurologický kongres

Opět jeden pokus zfilmovat nezfilmovatelné. 1) Implantovaný děj učinil z nezfilmovatelné povídky film, ale výrazně snížil přesvědčivost výpovědi. Animace ubrala na pochmurnosti a dodala jakousi pohádkovou hravost, která však vyznění díla neprospívá...co kecám, přímo škodí. Povídku jsem (opakovaně) četl se stupňujícím se napětím, film mě nudí. 2) Výstižný koment: honajz. (03.10.2015)

Nebudu zapírat a rovnou přiznám, že kongres, jakkoli futurologický, byl pro mě značnou část stopáže nelogický a obtížně uchopitelný. Přesto musím uznat, že se jedná o snímek velice podnětný a možná to někdy zkusím ještě jednou v lepší formě. Hrané pasáže se mi zamlouvaly, zejména když skenují Robin Wright a Harvey Keitel začne vyprávět. To bylo silné a skvěle zpracované. Dokonce jsem chvilku uvažoval, že bych za tuto pasáž a za zvláštně a neotřele jímavý závěr dal ty čtyři, ale pestrobarevné malované pasáže šly prostě hodně daleko ode mě. (27.01.2014)

Docela by mne zajímalo, co kromě názvu to má společného s Lemovou vynikající knihou? Pravda, i ta obsahuje psychedelické pasáže, ale jen proto, že celé je to o zneužití psychofarmak v budoucnosti, o kritice společnosti mířící jen za zisky, a o lidech, semletých všemi těmi okolnostmi moderního světa,m který už nechápe sám sebe. Tenhle film je o něčem zcela jiném a nejvíce připomíná nějaké ty „drogové“ filmy podle P. K. Dicka (např. Temný obraz), s naprosto minimální výpovědí, zato maximálním zmatkem. Co je mi platné, že jsou zde narážky na současnou popkulturu, když třeba tu americkou neznám do detailů, takže je mi ukradená, a to, co znám, mi přijde zparodované tak nějak vágně. A co všechny ty new age prvky? Rytmus a tempo filmu, zpočátku pomaloučké, kdy půl hodiny trvá sdělit jednoduchou myšlenku, na niž by stačila před 30 - 40 lety ve filmu minuta, má nabrat v animované části, ale tam je jen bez ladu a skladu naházené vše možné, všechny nápady, které asi pana režiséra napadly, a podle toho to vypadá, jako kočkopes. Nelíbí se mi ten film, a je mi protivný už proto, že parazituje na myšlenkově daleko bohatší knižní předloze. (13.01.2014)

Ďalší príspevok do rodiny filmov, zaoberajúcich sa víziou blízkej budúcnosti. Tá musí byť z princípu horšia, ako tá dnešná, pritom dnes je to o niečo lepšie, ako hocikedy v minulosti. Ale asi nás čoskoro čaká veľký zlom a expanzia civilizácie sa zastaví a začne zmršťovať. Inak by to nemohla byť kritika dnešnej spoločnosti. Na Futurologickom kongrese vám začne byť po čase jasné, že sa jedná o adaptáciu, respektíve film inšpirovaný iným dielom, ako pôvodným scenárom. No a nastávajú problémy typu chaos v deji, zmätočné podávanie informácií a nejasnosť významov. Na druhú stranu je film niečím tak netradičným v našich kinách, že minimálne fanúšikovia sci-fi ho zmeškať nemôžu. Ale pozor, podľa producenta Miramountu je sci-fi béčkový žáner pre menej mysliace publikum, čo sa dá chápať ako také malé vystrelenie si zo seba a možno aj malé alibi v prípade, že vás film neosloví. Veď predsa Folman si je vedomý žánru, v ktorom svoje myšlienky podáva. Podľa mňa je to samozrejme blbosť, pretože sci-fi je žáner, ktorým sa dá vyjadriť úplne všetko a je metaforicky nesmierne silný. Tak sa tvári aj Futurologický kongres a do istej miery mu to žeriem. (29.04.2014)

Folman režisér hlavně neukočíroval sebe samého coby scenáristu. Jakoby nedokázal využít potenciál svobody, který mu námět a animace umožňovali. Takže na rozdíl od Lema nestvořil funkční fantastický svět, ale jen barevnou halucinaci. A smutným výsledkem je, že tahle animovaná halucinace je nakonec méně zajímavá, než živá Robin Wright a další herci.Takže mojí základní emocí jsou nakonec rozpaky. (17.03.2017)