Futurologický kongres

Najambicióznejšie, najoriginálnejšie, najexperimentálnejšie, najodvážnejšie a najprekvapivejšie sci-fi za posledný roky. Od Futurologického Kongresu som čakal "artový gýč", ktorý bude bez rozmyslu miešať hrané scény s tými animovanými, nakoniec som však dostal originálne poňatý až dystopický sci-fi film, ktorý dokázal naservírovať oveľa vážnejšie témy a depresívnejšiu atmosféru ako som predpokladal. Jedná sa o skutočne ambicióznu psychologickú sci-fi drámu, ktorá postupom času prináša čoraz viac filozofických tém na zamyslenie. Zo začiatku pomaly buduje vzťah k ústrednej postave odpísanej herečky (skvelá Robin Wright), uštipačne rýpe a kritizuje fungovanie Hollywoodu, aby sa po hodine mohla z tejto satiry na filmový priemysel stať prechodom do animovanej časti až taká halucinogénna jazda, akoby ste dostali dávku LSD priamo z obrazovky. Tento prechod do polhodiny trvajúceho animáku má svoje opodstatnenie a nie je len prázdnym, nezmyselným úskokom bez hlbšieho zmyslu. Mení sa tempo, mení sa atmosféra, obmieňajú sa myšlienky a zo satiry sa film zmení na funkčnú metafora súčasnej spoločnosti umelo vytvárajúcej ideály, resp. individualisticky idealizujúcu samú seba. Dokazuje sa tu mimoriadne hravosť režiséra, aj keď mi tá animovaná časť prišla v určitých momentoch až príliš prestrelená s veľmi karikatúrnymi postavičkami, ktoré bola občas nahádzané do záberov bez ľadu a skladu až všetky nápady režiséra pôsobili ako taký mišmaš. Každopádne následný dystopický záver ma doslovne odzbrojil a priniesol prekvapivé vyústenie, pri ktorom som vôbec nečakal, že sa film vydá práve takto odvážnym smerom. Tam už po intelektuálnej stránke pracuje na plné obrátky a začne perfektne fungovať aj po tej emocionálnej (hlavne takmer až šokový prechod z animovaného obrazu späť do toho hraného). Veľkú úlohu zohráva aj vynikajúca hudba od Maxa Richtera, ktorá sa plne prispôsobovala postupne sa meniacej atmosfére a striedala ako hravé, tak aj stiesnené, až omamujúce melódie. A aj keď mám ku Congressu pár ďalších výčitiek ako napríklad kolísavé tempo, tak sa jedná po veľmi dlhej dobe o napodiv inteligentné (nedajte sa vôbec odradiť tým, že prostredná časť je animovaná) a hlavne netradičné sci-fi. V svojej podstate neskutočný filmový trip, avšak s neuveriteľne silným presahom. Pre bežných mainstreamovo zameraných divákov asi nestráviteľné, pre tých náročnejších, ktorí sa neboja odvážnych filmových experimentov však veľmi príjemné prekvapenie (naposledy si takto netradične dovolili zaexperimentovať snáď len súrodenci Wachovski s Cloud Atlasom ... aj keď tie dva filmy samozrejme nie je možné zrovnávať). CELKOVO: 3,5* (7/10) (20.06.2014)

Tak tohle je něco, čemu říkám ART - festivalák tak vrcholně umělecký, že to sice má možná dobrý nápad ve formě příběhu nebo zpracování, ale ve výsledku se na to moc koukat nedá. Zjevně jsem prostě mainstreemověji zaměřený divák a konzument. Tedy: Nejlepší byly ty neanimované části a právě ten nápad, zbytek vyhodit a hle: máme z toho celkem zajímavý krátký film. (01.02.2014)

Nebudu zapírat a rovnou přiznám, že kongres, jakkoli futurologický, byl pro mě značnou část stopáže nelogický a obtížně uchopitelný. Přesto musím uznat, že se jedná o snímek velice podnětný a možná to někdy zkusím ještě jednou v lepší formě. Hrané pasáže se mi zamlouvaly, zejména když skenují Robin Wright a Harvey Keitel začne vyprávět. To bylo silné a skvěle zpracované. Dokonce jsem chvilku uvažoval, že bych za tuto pasáž a za zvláštně a neotřele jímavý závěr dal ty čtyři, ale pestrobarevné malované pasáže šly prostě hodně daleko ode mě. (27.01.2014)

Už slibný trailer ukazoval, že tentokrát nepůjde o prvoplánové, patetické a zbytečné překreslování herců do animovaného světa jako u -dle mého skromného názoru- nadhodnocované tacovačky s Bašírem. Folman -se silnou předlohou v zádech- dokázal natočit fakt inteligentní, střízlivé a ve své velkoleposti komorní sci-fi které bere dech. Halucinogenně disociační(zde označení psychedelický opravdu není na místě) animovaný svět je v přímém kontrastu se světem "hraným" a to jak v rovině fantasknosti, barevnosti a neomezenosti forem, tak v rovině emocionální, kde -pokud jsem to pochopil správně- ona( diváky často kritizovaná) výrazová omezenost postav není filmařskou chybou, ale jasným záměrem který výrazně podtrhuje myšlenku, že barevnější, zábavnější, neomezenější neznamená automaticky hlubší. A možná i naopak- Jak důležitá a nedostatečná je pro vyjádření citů mimika obličeje, když nám např. vášní exploduje celý vnitřní(zde vnější)svět? .......Podle mě se Futurologickému Kongresu povedlo s přehledem zpracovat všechny své zásadní myšlenky do formy se kterou je vnímavější divák už dále schopen pracovat sám, a tím je vlastně formální cíl filmu splněn na jedničku. Jedinou drobnější výhradu bych měl ke kolísavému tempu, ale to rozhodně nemění nic na pocitu, že je to celé Síla a po dlouhé době opravdu inteligentní a až oldschoolově čisté sci-fi. Paráda! (29.11.2013)

Úvodná herecká 45 minútovka je skvelá. Úžasný námet, zakomponovaná skutočná Robin Wright, množstvo skvelých nápadov. Potom však príde animovaná časť, ktorá je síce tiež plná nápadov a vizuálne je pôsobivá, no už to stráca tú silu a začína nuda a je to už aj mierne neprehľadné. Ale za originalitu si to 4 hviezdy zaslúži. (15.09.2015)