Liberace!

Duo Douglas/Damon je dokonalé. Ti dva se přímo rochní ve svých postavách, Soderbergh je vede jistou rukou a všichni se u toho královsky baví. Liberace! nikdy nesklouzne do parodie, nikdy nespadne do bahna různých homoušských komedií a přesto je zábavný. Fakt, že jde o příběh podle skutečné události, kde stárnoucí klavírní virtuóz klátí šesnáctiletého hošíka (s nevinou tváří dvaačtyřicetiletého Matta Damona), dává celému snímku úplně jiný rozměr. Celé vztahové trable jsme viděli několikrát, geniálně vygradované partnerské hádky, ztráty a emocionální hroucení, to všechno už tu bylo, ale garantuju vám, že ne takhle. To podání, tohle jsou oskarové výkony dámy a pánové. Dokonce bych řekl, že Liberace je Douglasova nejlepší postava za několik let. P.S: Co se týče žen, je tam snad jenom uklízečka. Tohle je výhradně pánská záležitost. Tak do toho hošani, neváhejte a jděte do toho. - Udělám, cokoliv chceš... ty stará bláznivá buzno. To přece víš. - Jen mě miluj. (18.07.2013)

V hlavní roli naprosto famózní, geniální a odzbrojující Michael Douglas coby slavný, extravagantní a homosexuální pianista, který si začne s o mnoho let mladším milencem (vynikající Matt Damon). Bravurně natočené, super vizuál, vynikající make-up, skvělý gay humor. Ke konci trochu slabší, nicméně Soderbergh by měl pro HBO rozhodně natáčet dál, protože tohle je kvalitka. (06.07.2013)

Ako heterosexuálovi a kresťanovi mi tento film absolútne nesedí. Z mnohých milostných scén mi bolo skôr na zvracanie, než by som obdivoval, ako ich zahrali. Urobiť sa ako sa vraví prihriatymi im problém nerobilo, akurát že to nie je nič pre mňa a nezaujíma ma, že dnešný stále sa liberalizujúci svet to berie za normálne, aj keď je to proti prírode a aj keď tým môžu ovplyvniť deti, preto som aj proti adopcii detí homosexuálmi, pretože okolie vplýva na to, akí budete. Pokiaľ vás budú vychovávať medzi lovcami lebiek, budete lovcom lebiek a bude to pre vás normálne, akurát že to ešte neznamená, že vraždenie je správne. Ak chcete vidieť život výstredných homosexuálov, vlastne jeden tu bol aj bisexuál, tak tento film vám to skvelo ukáže. Ja opovrhujem tým obklopovaním sa bohatstvom, robením celebrít z pochybných umelcov, z liberálneho náhľadu na homosexualitu bez hľadania BOHA. Navyše tieto takmer dve hodiny filmu by som si vedel predstaviť aj dvakrát zrýchlené, lebo je to dosť ubíjajúci film, ktorý ma skôr znechutil. Je to dosť veľký gýč, choré zmýšľanie, možno s pár pozoruhodnými momentmi, no predovšetkým je to robené asi pre homosexuálne publikum. (13.12.2013)

Jednou žralok z Wall Streetu, potom nevěrný manžel, či muž ve středních letech, kterému prostě jednou rupne v kouli. Myslel jsem, že už mě Michael nemůže a ani ničím nepřekvapí, ale to jsem se velmi mýlil. Čekal bych od něj asi každou možnou roli, nicméně s touhle mi doslova a do písmene vyrazil dech. Liberaceho, homosexuální klavíristu, který v té době musel svou sexuální orientaci pečlivě tajit, toho zahrál opravdu s naprostým přehledem a bravurou, kterou mě úplně překvapil. Veškerá jeho gesta, pohyby, či jemné nuance v obličeji byly naprosto přirozené, až jsem skoro dostal strach, jestli to jeho manželství s Catherine není jen tak na oko :-) . A i když třeba Matt, ( klobouk dolů před jeho figurou), nebo konec konců Rob Lowe, v malé, ale o to příjemnější roličce rozhodně nehrají špatně, slavný syn, slavného otce na sebe naprosto zaslouženě strhává skoro veškerou pozornost. Nevím, jak byl tento klavírista ve své době známý, nicméně po tomhle filmu o něho zájem určitě stoupne, o tom já vůbec nepochybuju. (08.02.2015)

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)