Doteky osudu

Nemůžu se ubránit naprostému rozčarování, protože to obrovské, ano, přiznávám, že možná z toho důvodu jsem tak zklamaný, očekávání, nic ve zlém, Tomas, se s každou další epizodou ztrácí ve změti všech těch čísel, aniž bych měl alespoň pro svoji racionalitu a znalost tématu na chvíli pocit, že jde o tak vysokoškolskou matematiku, o jaké se diváka snaží scénáristé Robert Levine s Karyn Usher přesvědčit, a mě to tak prostě s každým dalším dílem baví méně a méně, což v souvislosti s neoddiskutovatelnou skutečností, že s tím fascinujícím motivem utajeného významu či magie čísel, potažmo numerologie obecně, na něž se dá našroubovat prakticky jakýkoliv příběh, hraničí se scénáristickým hrdelním zločinem, tohle Timu Kringovi příliš nevyšlo !! Jednoduše se mi zdá, že tohle by prostě fungovalo bez těch čísel, která se však naprosto nesmyslně pořád a pořád opakují, lépe !! Celkový koncept samozřejmě naprosto vylučuje možnost sledovat postavy, které by nepůsobily tak zoufale instantně, předvídatelně a nedaly se nejlépe vystihnout jako charaktery na jedno použití, nicméně Sutherlandova postava Martina Bohma mě prostě dostala, což je však vzhledem ke jejímu stěžejnímu významu a Kieferovu výbornému výkonu logické, a navíc si myslím, že mu opravdu hodně sluší !! Naprosto geniální se mi jeví pouze intro, které se neskutečně povedlo, byť jsem si právě u něj uvědomil velmi bizarní skutečnost, totiž že jak slabý se mi zdál soundtrack právě v rámci úvodní pasáže, o to mocněji funguje jako emocionální spouštěč během každičké epizody, takže nakonec to osvědčené duo Lisa Coleman, Wendy Melvoin znovu zabodovalo !! Vydržím do konce, který snad nebudou tvůrci příliš oddalovat, to by totiž tomuto křehkému projektu jedině ublížilo, ale názor pravděpodobně nezměním, i kdyby 1 a 1 byly tři !! ;) (10.02.2014)

Tenhle seriál mě nechytl tolik jako jiné obdobné, docela mě trvalo než jsem to celé dokoukal dobré 2 měsíce. Spíš mě stačilo dát si dva díly a konec. Zvyknout si na autistu byl pro mě docela problém, mě přišel prostě na ránu. Celá první série měla takový až příliš ucelený děj. Já měl ještě k tomu verzi bez titulků tak že jsem spoustu toho nerozuměl. Pak naštěstí ty výlety za hranice skončili. Druhá série je mnohem zajímavější a hlavně přibyla Saxon Sharbino, která je velice pohledná dívka. Tak trochu paradox mě přišlo hledání dcery a matky, který po shledání prakticky hned skončí. Silně mě to připomnělo jiný seriál Revoluce. kde se taky snad 10 dílů hledá kluk, aby ho v dalším hned zabili. Asi je dobře , že to má jen dvě série. Samozřejmě by se dalo pokračovat, ale já myslím že to stačí. Ps- pořád se tam zmiňuje o 36 lidech, ale těch už dávno tolik není, nejmíň 4-5 jich je po smrti. (29.11.2014)

Po prvej sezóne sa mi do hlavy snaží natlačiť slovíčko NEZMYSEL. Rád by som ho tam vpustil, keby ma tento nenápadný po hudobnej stránke až komorný seriál nechytil svojou odvahou. Odvaha nie je v ukazovaní chorých detí a trápenia ich rodičov, na to sú predsa iné citové vydierače. V tomto prípade zabrali tvorcovia a naservírovali veľmi chytľavú tému ako na tanieri. Kauzalite a vzájomnému prepojeniu ľudstva, sa len málo kto venuje s takým presvedčením ako Tim Kring. Už jeho mutantský Hrdinovia koketovali s filozofickými myšlienkami kauzality a chaotickej (ne)náhodnosti. Teraz svoje myšlienky dotiahol do heroického výsledku. Príbehy sú bravúrne vybalancované na hrane vykonštuovateľnosti a takmer dokonale do seba zapadajú - isté úlety mu treba prepáčiť. Vymyslieť totiž sieť vzájomných vzťahov, ktoré sa majú vzájomne nejako uveriteľne ovplyvniť v dlhšom časovom horizonte si vyžaduje um. Dlhodobá zápletka je rovnako na dobrej ceste a v závere sezóny ostáva stále prezieravo tajomne visieť v pozadí. Treba už len dúfať, že ak séria prežije, neskĺzne k podobnému nešťastnému myšlienkovému tápaniu ako v závere spomínaní Hrdinovia. (23.06.2012)

Martin Bohm měl být Jack Bauer beze zbraně. Kiefer se o to snaží, ale kromě zajímavého námětu seriál nemá nic, co by nutilo kouknout na další díl, alespoň na začátku první sezóny bych čekal alespoň menší provázání a hlubší důvod, proč sledovat dál. Zabalil jsem to po několika dílech a to i přesto, že první díl byl super, Kiefera mám rád, ale dál ... dál to nechám na jiných. (07.02.2014)

seriál, ve kterém jsou strhujícím způsobem propojovány nešťastné lidské osudy.. z tohoto hlediska všechno funguje perfektně a ty dojemné momenty prostě chtě nechtě zamávají s každým.. průser ale nastává při snaze pokusit se akceptovat způsob, jakým toho tvůrci dosahují - mám v ruce parkovací lístek s číslem 407 a okolo náhodou zrovna jede autobus linky 407, tak do něj nastoupím (to přece nemůže být náhoda, musí to něco znamenat!).. v tom autobuse sedí na sedadle 407 muž, kterému přesně před 407 dny zemřela manželka, tak si k němu přisednu a pronesu tu neuvěřitelně debilní větu: "I think I am supposed to help you".. ne, dámy a pánové, na tuhle hru prostě nejsem ochoten tvůrcům přistoupit.. seriál tak paradoxně selhává na tom, na čem chce nejvíc stavět - na číslech, a ve finále se v něm tedy bijí dvě věci - na jedné straně perfektní lidská stránka, víra v osud a v to, že jsme všichni vzdáleně propojeni nějakými pomyslnými nitkami a máme moc navzájem ovlivňovat své životy.. na druhé straně pak samotná podstata seriálu, která se opírá o totálně uměle vykonstruovaná pravidla, u nichž pak už záleží jen na benevolenci diváka, na kolik je ochoten je přijmout.. dále jsem po celou dobu postrádal nějakou ústřední dějovou linku (ta se začne objevovat až v posledních dílech první série).. namísto toho Touch trpí přehnanou epizodností a navíc se každý díl soustředí na "propojování" zcela jiných (nových) lidí, mezi kterými vždy tak nějak pobíhá Kiefer Sutherland se svým autistickým synem.. suma sumárum: seriál měl skvěle našlápnuto, jelikož námět je sám o sobě výborný, ale způsob jeho uchopení tvůrci příliš nezvládli - "číselné osudy" vycucané z prstu, téměř nulový dějový posun, epizody jako přes kopírák a nesympatické postavy.. P.S.: Intro je úžasné ! (25.06.2012)