Doteky osudu

Čakalo sa, že Touch bude jednou z televíznych udalostí sezóny. Akurát to príliš nevyšlo. Kiefer Sutherland sa síce snaží, ale ústredná zápletka vlečúca sa na úkor nepodstatatných epizódnych línií s nevierohodnými prepojeniami mu nedáva veľa priestoru vyniknúť. Touch mal našliapnuté na viac ale po pár epizódach sa stratil v únavnom schématizme, ktorý mali maskovať hlboké myšlienky v úvodoch a záveroch epizód. Akoby si to uvedomil aj sám Tim Kring, v druhej a záverečnej sérii servíruje úplne iný seriál. V niečom lepší, ale nie výrazne. Nepodstatné charaktery sú preč, na ich miesto nastupujú noví ťahúni a dej sa sústreďuje výlučne na hlavný príbeh. Dokonca aj Kieferova postava chvíľami pripomenie časy Jacka Bauera. Priestor na záchranu však už nebol, aspoň však išlo rozlúčku so cťou. (09.06.2012)

Pro mě pilotní díl, který těžko hledá konkurenci. Chytrý voice-over, poutavý příběh s hromadou odlišných postav a režie Francis Lawrence... Jestli tohle dokáže udržet atmosféru prvního dílu po celou sezonu, možná tu bude mid-season překvapení srovnatelné s letošním seriálovým pokladem, Homelandem. Snad Tim Kring udrží otěže seriálu pevněji než u Heroes a nebude seriál natahovat nad jeho životnost. Update: po šesti dílech nadšení stále zůstává, přestože by zde nejeden pesimista mohl vyčítat každou sekundu, tak je tady tolik optimismu a navázaných náhod, že by novinář hledající příběh do novin zaplakal... štěstím. Po 12tém díle převládá velmi příjemný pocit, chuť rozplétat dále tenhle matematicko-geometrický svět, který potřebuje silnou benevolenci diváka, ale už jsem neměl ten pocit, co na začátku. Uvidíme, co druhá sezona. (30.01.2012)

Pilot: Já bych to snad zatím ani nehodnotil, ale když vidim tu vlnu nekritickýho nadšení, co zde pilotní epizoda vyvolala, neubránim se údivu a potřebě se taky vyjádřit :-D. Touch má už v prvním díle přesně ty negativní symptomy, které vykazovaly pozdější díly Heroes od stejného autora (Tim Kring). Tím mám na mysli hned ten výchozí námět, že "lidé z různých koutů planety jsou nějak osudově spojeni", tentokrát pomocí čísel. Dámy a pánové, to je z prstu vycucané instantní mystérium typu Je mi 33 let, mám 3 děti, bydlím ve 3. patře v bytě číslo 3 a dnes je 3. března, WTF, za tím něco musí být, to není náhoda. Tohle prostě nikdy nebude dávat smysl, nikdy nebudou divákovi objasněna pravidla, kterými se daný svět řídí, bude se jen a jen natahovat, dokud bude sledovanost. Druhým klackem, který se seriálu hned v začátku připletl pod nohy, je chování postav. V podstatě mě nenapadá žádná (z těch příčetných), která by se v Pilotu nezachovala nějak nepřesvědčivě. Vrcholem je samozřejmě telefonní rozhovor mezi nedobrovolným bombovým útočníkem a pracovnicí telefonní společnosti, kterej je tak směšnej, že už to ani k smíchu není... Poslední, ryze osobní výtka pak směřuje k nablýskanému, ale přitom sterilnímu vizuálu. Ještě si hodně rozmyslim, jestli se na dalších pár dílů vůbec kouknu. (07.02.2012)

Nemůžu se ubránit naprostému rozčarování, protože to obrovské, ano, přiznávám, že možná z toho důvodu jsem tak zklamaný, očekávání, nic ve zlém, Tomas, se s každou další epizodou ztrácí ve změti všech těch čísel, aniž bych měl alespoň pro svoji racionalitu a znalost tématu na chvíli pocit, že jde o tak vysokoškolskou matematiku, o jaké se diváka snaží scénáristé Robert Levine s Karyn Usher přesvědčit, a mě to tak prostě s každým dalším dílem baví méně a méně, což v souvislosti s neoddiskutovatelnou skutečností, že s tím fascinujícím motivem utajeného významu či magie čísel, potažmo numerologie obecně, na něž se dá našroubovat prakticky jakýkoliv příběh, hraničí se scénáristickým hrdelním zločinem, tohle Timu Kringovi příliš nevyšlo !! Jednoduše se mi zdá, že tohle by prostě fungovalo bez těch čísel, která se však naprosto nesmyslně pořád a pořád opakují, lépe !! Celkový koncept samozřejmě naprosto vylučuje možnost sledovat postavy, které by nepůsobily tak zoufale instantně, předvídatelně a nedaly se nejlépe vystihnout jako charaktery na jedno použití, nicméně Sutherlandova postava Martina Bohma mě prostě dostala, což je však vzhledem ke jejímu stěžejnímu významu a Kieferovu výbornému výkonu logické, a navíc si myslím, že mu opravdu hodně sluší !! Naprosto geniální se mi jeví pouze intro, které se neskutečně povedlo, byť jsem si právě u něj uvědomil velmi bizarní skutečnost, totiž že jak slabý se mi zdál soundtrack právě v rámci úvodní pasáže, o to mocněji funguje jako emocionální spouštěč během každičké epizody, takže nakonec to osvědčené duo Lisa Coleman, Wendy Melvoin znovu zabodovalo !! Vydržím do konce, který snad nebudou tvůrci příliš oddalovat, to by totiž tomuto křehkému projektu jedině ublížilo, ale názor pravděpodobně nezměním, i kdyby 1 a 1 byly tři !! ;) (10.02.2014)

Prozatím čtyři. Pokud ale každý díl bude téměř identický a předvídatelný jako doposud, půjdu s hvězdou dolů. Po osmém díle přemýšlím, zda i ty tři hvězdičky nejsou moc. Každý díl to samé, postavy mi nejsou sympatické a děti ve filmech/seriálech, ještě navíc zpanchartělý, jsou vždycky zlo. Každý díl jsou tam lidi, kteří mají nějaký problém, taťka se bojí o syna, syn čumí, pak namaluje číslo, taťka pátrá, dopátrá se. Vše dobře dopadne. A pak se chytíme za ruce a vyskočíme z okna. (27.02.2014)