Zločin

Jeden z nejlepších kriminálních seriálů. První dvě série řeší jeden případ, třetí série jiný. První případ se mi zdál až příliš natažený přes tolik dílů, ale jinak to byla skvělá práce s napětím. Nebyla šance uhodnout, kdo je vrah, scénář tlačil diváka do slepých uliček bez možnosti volby. Řešení druhého případu mělo rychlejší spád. Rozdíl mezi těmito dvěma byl také ve formě. Při vyšetřování vraždy Rosie se odkrývala minulost jednotlivých protagonistů, takže jsme se stále vraceli zpět a skládali poslední den Rosie a navštěvovali všechna místa a svědky, kteří se v průběhu rozkrývání objevovali a s novými fakty se měnil i pohled na hrdiny. Druhý případ se téměř vůbec do minulosti nevracel, naopak se hnal kupředu s každým dalším souvisejícím zločinem, už nerekonstruoval poslední okamžiky oběti. Postavy také už nesekundovali jako svědci zločinu, který se stal, ale spíše vykreslovali chudé prostředí, kde se děj odehrával - bylo to jako sonda do jedné sociální vrstvy. Právě ta rozmanitost a zvolení jiného konceptu děla The Killing ještě lepším. (04.09.2014)

Tenhle seriál šlape skvěle jako švýcarské hodinky. Netvrdil bych, že jde o bůhvíjak dokonalou záležitost, ale na poli krimiseriálů lze hovořit o jednom z nejsilnějších zástupců. V první řadě atmosféra – příběh zasazený do amerického Seattlu, kde každou chvíli prší a prostředí působí stísněným, ospalým, depresivním dojmem (srovnejte s honosností New Yorku nebo letní pohádkou zvanou Miami). Jako v každém kriminálním seriálu, kde se vyšetřuje vražda, existuje i zde hlavní dějová linie zaměřující se na policejní vyšetřování, další linie sledující pozůstalé a způsoby, jakými se vypořádávají se ztrátou blízkého člověka, osobní boj hlavní vyšetřovatelky/hlavního vyšetřovatele o to, aby kvůli práci nepřišla/nepřišel o rodinu. Všechno to jsou obvyklé žánrové postupy (nebo jak se s oblibou říká „žánrová klišé“), které při realizaci kriminálního seriálu asi jen stěží zcela opomenout. Snažím se tím vším naznačit, že díky poctivé a nápadité scénaristické práci se tomuto seriálu podařilo vytvořit všechny linie podobně zajímavé, což ve výsledku dělá z Killing velmi originální a i tak trochu unikátní záležitost. Zdaleka nejde „jen“ o výborný kriminální seriál (nicméně i s tímto statutem by si výborně vystačil), protože vrstvení děje v podobě roviny politické, psychologické, morální či sociální zde vytváří fenomenální přesah. Klenot mezi seriály posledních let – třeba jako Dexter. (25.09.2011)

Velmi zajímavě pojatá detektivka, první dvě sezóny jeden příběh, třetí sezóna skoro vůbec nenavazující příběh druhý. V prvním se hrozně moc pracuje s rodinou pozůstalých, což je neuvěřitelně osvěžující a emocionální, nejsou to žádné loutky ani stafáž, a už vůbec ne svatouškové... přesto zde není moc patosu. Trochu mockrát se mate divák v tom, kdo je asi pachatel, kupodivu to ale funguje až do konce. Nemám skoro co vytknout, geniální je to pojetí, kdy hlavní hrdinka je neuvěřitelná kráva, a přesto jí fandíte... Třetí sezóna zamíří z prostředí vrcholné politiky ostře do nejnižší spodiny white trashe, a nebere si servítky se systémem, ale ani obětmi. Úžasné. Vada na kráse ovšem je, že jsem už asi v 1/5 série přesvědčivě označil vraha (má drahá dosvědčí), takže tápání po pachatelích jako v prvním příběhu bohužel vyšlo naprázdno. A trochu mě dožral samotný závěr, který si myslím fakt mohli odpustit (oproti tomu devátý, desátý díl... to byly špičky kriminálek, dost nevídané). Je ohlášená další sezóna, docela se těším... /// Přílepek poslední sezony: Ač se to nezdálo, hlavní hrdinka ještě vytěžila rezervy ve ztvárnění dokonalé krávy. Hrálo se trochu moc na svědomí v patetické rovině, ovšem nic moc příběhu pomohlo souběžné vyšetřování kolegy detektiva trochu naruby, u kterého potěšilo elegantní rozuzlení. Ovšem dovětek "za několik let poté" byl seriálu po mém soudu nehodný. (20.07.2014)

Neuvěřitelně mrazivé, depresivní a atmosférické. Samozřejmě musím vypíchnout vynikající obsazení v čele Mireille Enos, která je zvláštním způsobem přitažlivá a severským šikulou Joelem Kinnamanem. Rozhodně odvážný (i když nutný) krok bylo pojmout třetí řadu trošku jinak a přestože jsem si nebyl jistý, jestli řešení jiného případu a absence politické linky, bude to pravé ořechové, tak po dechberoucí epizodě Six Minutes, která byla neuvěřitelně emotivní (ale ne sentimentální), mohu prohlásit, že i třetí série je trefou do černého. (22.08.2013)