Hyvä poika
Dobrý syn
Režie:
Zaida BergrothKamera:
Anu KeränenHrají:
Samuli Niittymäki, Elina Knihtilä, Eero Aho, Anna Paavilainen, Eetu Julin, Kaisa Hela, Sanna-Kaisa Palo, Pekka Valkeejärvi, Simo Tamminen, Antti Raivio (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Po skandální premiéře uprchne herečka Leila Mannerová před novináři se svými dvěma syny na staré rodinné letní sídlo. Výbušný Ilmari je matčiným důvěrníkem a ochráncem, zatímco jeho mladší bratr Unto je vášnivým entomologem a samotářem. Poklidné soužití však brzy naruší skupina Leiliných přátel, kteří za nimi přijedou na víkend. S nimi přijíždí také Aimo, do kterého se Leila zamiluje navzdory své snaze odolat. Ve stejnou chvíli se podivná servírka Karita z místní hospody svěří Ilmarimu, že jeho příjezd viděla ve snu. Když ostatní hosté odejdou, Aimo zůstává. Ilmari nemá rád „narušitele“, i když ho Leila ujišťuje, že tento je jiný než její předchozí muži. Postupně začíná mít Aimo dost mladíkovi drzosti. Ilmari se snaží uniknout před situací ve společnosti úchvatné Karity a Leila, která je zamilovaná, přivírá oči. Atmosféra v domě obklopeném lesy se stává děsivou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Co má Zaida Bergroth zmáknuté velmi dobře je psychologie jednotlivých postav, kdy vzájemnou interakcí mezi generacemi velmi trefně pojmenovává a poukazuje na slabosti jednotlivých postav, zároveň však ukazuje kde si myslí, že tyto problémy mají kořeny. A činí tak s citem, jaký se vidí málokdy a který je jemnější než u mnoho jiných známějších kolegů ze severu. Problém je v tom, že se tak soustředí na jednotlivé postavy, až zapomíná na děj a hlavně na jeho gradaci. Scény, které se odehrávají na začátku, by se klidně mohli odehrávat na konci (a krom samotného závěru) a pravděpodobně by si toho málokdo všiml. A taky mě čím dál tím víc štvou introvertní hošíci, kteří do kamery šeptají metaforické pseudointelektuální bláboly. Je to teda jen za 3* - ale je to hezky zakulacená trojka. No a na závěr se přiznávám, že jsem se zamiloval do modrooké nymfomanky. :) ()
Mrazivá atmosféra a gradace dění dají nejdéle do závěrečných titulků zapomenout na jinak otravné chování děsivě deviantních charakterů, jejichž interakce je snad až nepravděpodobná. Že se nějaké vzorce chování objevují v rámci jedné rodiny chápu, ale že Aimo neutekl po prvních dvou konfrontacích už ne. ()
(Febio Fest) Takto vypadá správný Andělíček Policajt. Totálně pošahaná rodinka v takové malé haciendě na břehu jezírka, kam se k jeho smůle nachomýtne někdo normální. Až komediální začátek pozvolna přechází v nervydrásající závěr, kdy jsem skoro ani nedýchal. Pana Psychouše šlo opravdu jen těžko obsadit lépe... 80% (2. místo mezi soutěžními filmy) ()
Takhle nějak vypadá letní pohoda na chatě u jezera ve Finsku. Citově neukotvená matka - patrně slavná herečka - unikající před sebou sama a bulvárem; synek, který je divnej a ještě k tomu fixován na matku a sám nejraději kouká do dálky, v předtuše, že se něco stane nebo se nudí; nejmladší synek, který je ještě divnější, běhá s kamerou, filmuje hmyz a skřítky v sauně - ve filmu se o něj nikdo nestará a tak si dělá co chce. Zprvu komedie, posléze romantika a na závěr dusivé psycho rodinné idyly plné pokřivených vztahů a bublajících běsů. Nevyrovnaný, typicky severský a obávám se, že do českých kin se ne-moc hodící snímek. ()
Jsou severské chladné pecky, které vás vtáhnou atmosférou, nechají vás přemýšlet a donutí vás si něco odnést. Z tohoto snímku si toho zas tak moc odnést nemusíte, atmosféra je v podstatě jen chladná, gradace je prakticky nulová a herci nejsou příliš zdatní, aby jejich výkon zaujal, postavy se nerozvíjí, vztahům chybí nějaký náboj a rozbitá flaška o hlavu a pád ze žebříku nepomohou tomu, aby vám lezl mráz po zádech. ()
Reklama