Jako opice

Neobyčejně zajímavý film, který vyzývá, ba co dím, přímo nutí, k přemýšlení. Bedlivě jsem si přečetl komentáře dostupné k 08.08.2012 a nabyl jsem dojmu, že pouze ti, kteří film hodnotili plným počtem bodů (pěti hvězdičkami), film pozorně sledovali, nad filmem se zamysleli a správně jeho děj pochopili. Jsou to zejména: Toj, JFL, Kmotr a hygienik. Myslím, že by se mi jen těžko podařilo k filmu napsat víc, než ve svých komentářích napsali právě oni. Velmi trefná a výstižná jsou prostá slova uživatele Toj, když píše, že film obsahuje okamžiky, kdy děj zradí divákovo očekávání a vyvíjí se zcela odlišně. Také Tojovo označení filmu jako „rafinovaný“ je zcela na místě. (08.08.2012)

Důmyslná dekonstrukce westernu na samotnou podstatu žánru - střety, boj o moc a definování dobra a zla slouží zde jako půdorys pro film o dospívání, nebo lépe řečeno o podstatě člověka coby bytosti vědomě realizující své touhy. Co se zprvu tváří jako příběh o lesbické lásce se ukáže jako nevybíravé pojednání o krutosti a egocentričnosti dětí. Hlavní hrdinka pouze vypadá jako dospívající, ale právě svým chováním se ukazuje jako dítě; proto také zásadní význam ve filmu mají sekvence s její mladší sestrou, které tuto paralelu ozřejmují. Režisérka Lisa Aschan svým debutem prokázala výjimečnou míru přemýšlivosti, koncepčnosti a řemeslné zručnosti. A přispěvatel Variety, který film na MFFKV uváděl zase svými retardovanými dotazy působícími jak od jižanského burana z padesátých let (proč byly ve štábu ženy, film je přece mužské odvětví; váš film je vyprávěný jinak než filmy natáčené v Los Angeles, jak jste na ten styl přišla) potvrdil marnost a vypatlanost tohoto industry-plátku. (04.07.2011)

Lisa Aschan představila svůj první celovečerní film, plný osobních vzpomínek na pocity v dospívání. Jako opice je moderní western se severskou atmosférou, v kterém si účty s puškou v ruce vyřizují dospívající dívky. Bojují o místo na slunci, kalkulují, využívají svých předností a ve svém rajónu si chtějí udržet pořádek za každou cenu. Ženám je film věnovaný, klade důraz na ženské uvažovaní, přístup k sexualitě, objevování, hledání sebe. Skvělý scénář podpoří silné herecké výkony, které gradují především v intimních scénách beze slov. Režisérka přesně věděla co chce filmem říct a komu ho věnovat. Zvedám palec nahoru. (04.07.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. (03.07.2011)

Ne, že by to bylo špatný, ale nějak mi ušlo, co tím chtěl básník říci. Leda "účel světí prostředky", ale kvůli tomu jsem si film nepustil. Čekal jsem něco hlubšího než poněkud povrchní uraženou puberťačku, která si jde za svým, a její malou trhlou sestru, která by chtěla sbalit staršího bratrance. Jinak podání fajn, ukázka toho, že není třeba mnoha dialogů, aby divák pochopil. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba - | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (07.07.2012)