Náš domov

Aby bylo jasno, všechny tři hvězdy patří vizuální stránce filmu, za to futuristické zobrazení astrálního města by se nestydělo ani lecjaké vysokorozpočtové scifi. Očistec je tu jaksepatří temný a hnusný, naopak "ráj" zase načančaný až běda, všichni tu chodí v mravní čistotu symbolizující bílé, celé je to zalité zlatou září a příjemně se na to celé kouká. Pokud ale čekáte nějaké hluboké ponoření do úvah o smyslu a naplnění víry v duchu např. Scorseseho Posledního pokušení krista, budete zklamáni. Náš domov je sbírka nejběžnějších New Age klišé o smíření se sebou samým, reinkarnaci, lásce...no, vždyt' to znáte sami. Myslím, že to je film pro lidi, co jedí makrobiotickou stravu, vždy po ránu si zaběhnou na zahradu či do lesa obejmout strom, aby z něj načerpali životní energii a vždy za všech okolností věří, že pravda i láska zvítězí - hlavně proto, že je to zrovna v modě. (05.03.2013)

Mal som pocit, že pozerám nejaký zfilmovaný jehovistický leták plný pastelových farieb a ľudí s nasilu vyhrotenými idiotskými úsmevmi, ktorí sa pokrytecky tvária šťastní, za čo by som im všetkým najradšej popridrbával na držku! A ešte aj za to ich neustále chytanie sa za ruky a potľapkávanie sa po pleci! Ak podľa tejto agitácie ma čaká '' hore'' práca, tak im na to z vysoka seriem, lebo to vyzeralo, že sa tam nič iné nerobí, len chodí do rachoty, lebo bez nej si nič nezaslúžite ani tam! Avšak niečo na tom filme bolo, čo mi bráni, aby som tomu dal odpad. Nejak, až podozrivo, ma nevytáčal. (13.09.2012)

Ako bude po smrti? V zhode s filmom Náš domov ponúka najlepšiu odpoveď básnik Krchovský. Citujem: "duše má, čeho ses lekla – očistce, mučení, plamenů pekla? to je moc humánní, mírné a všední...Jak bude po smrti? Tak jako před ní.". Pretože čo iné je strádanie duší, túžba navštíviť blízkych tam dolu a dlhodobý pobyt v ozdravovniach? Ak sa veľmi snažíte, tak po rokoch Vám pridelia dom. Alebo môžete skúsiť po smrti pozemskú púť v inej koži odznova ("tak jako před ní"). Naoko vyzerá vydizajnovaný svet bielych, čistých priestorov a nebeských záhrad ako čosi skvelé. Ide však len o ideál sna o svete, vymodelovaného už v pozemskom živote. Prečo iné by si ľudia budovali domovy plné harmónie, načančaných záhrad a voľkania si pri raňajkách pod korunami stromov? Mimochodom, sám hrdina takto spomína na vlastnú pozemskú púť. Milióny ľudí túžia podobne žiť, hoci im chýbajú zdroje. Tak fajn, po smrti budú mať tú možnosť - vraví film. Ale len ak máte v sebe vnútorné dobro. Samozrejme, veľa rečí je i o duši, o potrebe zbaviť sa egoizmu, o dôležitosti pomoci a udeľovaní energie. Liečivá sila dotyku a trpezlivosť robí zázraky. Ale to isté i tu, na Zemi. Nedá sa nesúhlasiť. Za to a za skvelú Glassovu hudbu tri hviezdy. Horšie je to s kázňami, pripomínajúcimi pozemské systémy riadenia. Zdôrazňovanie potreby práce, zdokonaľovania sa, odriekania a disciplíny. To je vzdialené slobode. Tá predsa spočíva v umožnení čohokoľvek, čo upokojí dušu. V tomto ponímaní je zaháľka, či túlanie rovnako dôležité ako tvrdá drina. Astrálne mesto naproti tomu pripomína skôr varovný prst šéfa, ktorý káže o potrebe neustálej vyššej výkonnosti na ceste k dosiahnutiu tých pravých hodnôt, ambícií. V duchovnom svete sa analogicky zdôrazňuje potreba neustáleho duchovného rastu, sebapoznania. Pokiaľ až, kde je strop? (10.02.2015)

Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. (13.12.2011)

Uf, konečne som po roku a niečo dopozerala posledných 20 minút. Utrpenie, utrpenie. Toho, kto na niečo také verí, to osloví. No pre zvyšok, to bude iba pouhopouhý film o astrálnom cestovaní a tam to končí. Pôvodne, som bola zvedavá ohľadom celej veci astrálneho cestovania, no osobne mi spracovanie filmu nevyhovovalo. A navnadenie vyprchalo. (+súhlasím čo napísal užívateľ sochoking) (03.09.2013)