Nespoutaný Django

Americký Jih si vždy zakládal na svém ctihodném rasismu a ve mně tento snímek vyvolal touhu přenést se v čase a zacválat si s černým kumpánem mezi nechápavými zraky otrokářské elity. Nicméně přiznávám, že bych rozhodně nedokázal chránit Djangovi jeho afroamerickou řiť s vtipem doktora Schultze, takže jsem nakonec raději zvolil kino. Byla to dobrá volba, protože různobarevná dvojice lovců lidí byla bezchybná, vážený pan otrokář Candie byl krásně hnusný, jeho věrný slouha Stephen by si zasloužil dlouhý pobyt na nějaké slušně vyhřívané plantáži a kluci z KKK byli prostě jedineční. Takže Quentine, zase jste mne nepotěšil a ani já vás nepotěším. Opět za pět. (17.03.2013)

Tarantinovou největší předností coby tvůrce byla vždy schopnost z prvků převzatých z filmů a žánrových kategorií určených pro velmi specifické diváky vystavět dynamickou a podmanivou podívanou pro široké publikum. "Django Unchained" v tomto ohledu představuje jeho mistrovské dílo, neboť pro dobu politické korektnosti revitalizuje motivy z šokantně nekorektních blaxploitation westernů a plantážových filmů. Více v recenzi pro Cinepur. (17.04.2013)

Až do příchodu Samuela L. Jacksona jsem si myslela, že to bude první Tarantinův film, jehož kvality docením jako ostatní. Jenže to by si musel Tarantino odpustit ty závěrečné, přestylizované orgie nad sebou samým, kdy náhle všichni, kteří do té doby striktně dodržovali zákon ("nemůžeme ukrást koně, za to se věší"), začnou bezhlavě střílet po čemkoliv, co se hýbe. Jistou závěrečnou katarzi bych chápala, ale tohle bylo asi tak nadnesené jako přestřelka ze Scarface, kterou navíc někdo narval do půl hodiny, sebral jí charismatického hlavního hrdinu a zapomněl pro ni napsal jakoukoliv zapamatovatelnou hlášku. A tak zatímco v první polovině tažené charismatickým Christophem Waltzem jsem se bavila, u zakončení tohoto hip-hopového westernu jsem už jen trpěla. Ale asi to bude silně subjektivní pocit, protože já Tarantinovým filmům nikdy na chuť nepřišla. (31.01.2013)

Blaxploitation po westernovsku a ještě v rukou Tarantina? Huh! Ale výsledek pro mě překvapující, protože jsem čekal spíše méně, než více. Během úvodních cca 2 hodin jsem si liboval nad pokračující renesancí westernu, nadchla mě už úvodní titulková pasáž a další průběh sliboval nečekané. Grandiózní Goldsmithův hudební doprovod při příjezdu na "Candyland" naznačuje, že odteď už půjde do tuhého, a taky že jo! Ale očekávané vyvrcholení se trochu protahuje a dramatická akce pak opět po tarantinovsku překypuje červenou barvou, na můj vkus až moc. A poslední rudá kapka bylo to finále, zmiňované např. Pomem, takže proto jen za čtyři - ale našlápnuto bylo parádně... Z herců byl skvělý Waltz v roli Kinga Schultze (nějak se mi tam cpe slůvko Dotcom, asi kvůli zajímavé podobě jmen s Kimem Schmitzem), velmi dobré party sehráli ale i DiCaprio, Foxx a skoro k nepoznání zamaskovaný Sam L. Jackson. (19.12.2013)

Quentin Tarantino po Hanebných panchartech potvrdil, že je to skutečně jedinečný režisér a na téměř tři hodiny mě připoutal do sedadla, ze kterého se mi po skončení filmu nechtělo vůbec vstávat a můj vnitřní hlas řval, že bych chtěl ještě přidat! Kdo neviděl, mám pro ně jednoduché doporučení, okamžitě si ten film někde sežeňte, protože nevíte, o co jste přišli.... (14.04.2013)