Až vyjde měsíc

Kacířsky se doznávám, že od Wese Andersona jsem dodnes viděl jen Fantastického pana Lišáka, který se ovšem tehdy zrovna dvakrát neshodl s mojí momentální náladou a od té doby čeká na druhou šanci. Po Až vyjde měsíc mu ji tedy rozhodně dám. A rozhodně se také (konečně) podívám na Andersonovy starší filmy, protože tenhle mě doslova okouzlil, a to úplně vším. Originální, vtipná, roztomile dětsky dospělá podívaná, perfektně obsazená, ještě lépe napsaná a zrežírovaná a se skvělou Desplatovou hudbou. No co můžu chtít víc? (09.03.2014)

Dnes jsme zprovoznili na louce nad naším městečkem letňáč a tohle byl první film doufejme z dlouhé řady snímků, který byl na této premiéře promítán. Bouře naštěstí noc před promítáním odezněla, komáři žrali jak diví bez ohledu na holé části těl napenetrované repelenty, ale pivko bylo studené a brambůrky správně solené a křupavé tak se to mohlo rozjet ! ... Co říci k příběhu? Zvláštní. To je to slovo co mne napadá. Anderson buď má skauty hodně rád, nebo je hodně nesnáší... Do teď nevím jak to s nimi má, každopádně o skautech a nejen o nich je tenhle snímek. A hned mne napadl i jeden starý vtip: ,,Co je to skaut? Díte oblečený jako debil pod vedenim debila oblečenýho jako dítě.'' Vidět Edvarda Nortona ve skautském a chovat se skautsky, už jen to stojí za vidění. A to nemluvím o Harvey Keitelovi, který po hříchu není ani zmíněn zde v hercích... Celý film je takový lehce úsměvný na hraně absurdna. Hlavní hrdina mi děsně připomínal předčasně vyspělého (inteligenčně) Manyho z Takové moderní rodinky. Z koho jsem byl paf byla mladičká Kara Hayward a stejně jako mně kdysi u Zaříkávače koní zaujala mlaďounká Scarlett Johansson, i této dívčině věštím slibnou budoucnost ! Děj je plný mládí a naivity, která neví jen tuší jak vypadá svět dospělých. Kamera byla hodně zajímavá i ten šedesátkový feeling, který zde nebyl zdůrazňován rockenrollovým podkresem, ale vzhledem k lokacím starou poctivou dřevitou americkou country Hanka Williamse, kterou v některých okamžicích skvěle prolínal svojí hudbou A. Desplat. Možná mi něco uniklo, možná jsem nebyl úplně naladěn na stejnou frekvenci, každopádně pro mně to nebyl ani průšvih ani nic excelentního a tak dávám za solidní průměr a 3 skautské nášivky. * * * (16.06.2019)

,,MILUJI TĚ, ALE NEVÍM O ČEM MLUVÍŠ....“ /// … tahle slova nejsou z huby chlápka úpícího 20 let v manželským chomoutu, ale od 12ti letýho Sama. Hrdinové tohohle příběhu jsou totiž děti a všichni ti hvězdní dospělí jim jen sekundujou (páč pak by se na to dívali jen pravověrní Andersonovi příznivci). Takže děti, dva samostatní podivíni bez přátel, zdrhaj za samotou a tlupa skautů a dospělejch jde po nich. Žádný drámo, akční vysilující souboj s vlky či pedofilem (?). Jen spousta píčovinek, různejch filmařskejch vychytávek, fines a kulisáckejch frajeřinek. Barvy, mimika a zvláštní příběh. Chlapce čeká sirotčinec nebo elektrošoková terapie a dívka …. prostě věci, který se dějou pořád. Já tomu všemu teda moc nerozumím (příběhu jo vole, nejsu zas tak blbej). Tomu nadšení. Z čeho? Zvláštní druh humoru (je to vůbec humor)? Z těch zvláštností? Z týmovýho ducha družiny? Či snad výjimečně rušným zářím roku 1965? Ne, ne, ne! Filmový umění Wese Andersona jde mimo mě. Neuráží mě. Jen votravuje. P.S.: Až půjde kolem šachty strýčka Verbala, flákněte mu tam kolečko s tímhle filmem. Mě by totiž zajímal jeho erudovaný pohled na rekonstrukci a dokumentaci celkového procesu, tj. všech fází, které proběhly v souvislosti se vznikáním tohoto díla v rámci dobových souvislostí, za nichž scénář, casting, režie i kamera a další nezbytné věci vznikali a zda – li (podle něj) společensky stále fungují. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do přírody a potřebuju nějaký skautský rady (jak přežít a tak). 2.) Jsem fascinován myšlenkou jít po stopách migrace starých Chickchawů během sklizně . 3.) Thx za titule ,,Byzon1“ a ,,hubert21“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.09.2012)

Jéminkote, pane Timpletone, nespletl jste si adresu, alebo ako som si dal prvé rendez-vous Andersonom a bola z toho láska na prvý pohľad. Milá, strmhlavo vratká úsmevná komédia na troch nohách o deťoch, ktoré majú svoju hlavu a len tak niečo ich na uzde neudrží - dokonca ani Bruce Willis nie. Parádny scenár, luxusné obsadenie a neposedná kamera, brázdiaca po krásach malého ostrovčeka v polovici 60.-tych rokov minulého storočia, idylka, do toho nejaká tá búrka historických rozmerov, tragédia osudovej lásky v troch dejstvách a hľa - nadrozmerný portrét roztodivnej vidieckej fazóny je na svete. Pre niektorých úchvatné, pre niektorých neuchopiteľné. Madsbender vraví - sadnite si na hlavu, začnite kikiríkať a hrať pri tom na všetky nástroje symfonického orchestra súčasne, a možno Andersona pochopíte. Madsbender tak učinil a je spokojný že až no. Rozptopašných 99,9 periodických percenta. (06.01.2014)

Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. (19.07.2012)