Jak vycvičit draka 2

Všechno, co bylo na jedničce tak boži a progresivní, tak dvojka ostentativně zašlapává do země. Tohle bude delší výčet, tak se na to připravte. Dvojka zcela selhává v dramaturgické rovině a my jsme tak nuceni sledovat, jak si štáb z jedničky vydělává na nájem. Ano, dvojky mají tu potíž, že se vracíme už k známým hrdinům a do světa, ve kterém na konci prvního dílu nutně musela nastat harmonie a happy end. Jednička tak neustále tlačila příběh dopředu, soustředili jsme se na přítomnost Škyťáka a víc toho ani nebylo zapotřebí. Dvojka tak namísto toho, aby též hnala děj dopředu, prohlubovala postavy tím, co konají, tak se naopak neustále přesouváme do minulosti, otravných vysvětlovaček a navíc i do jiných světů. Drtivá většina filmu se tak odehrává mimo vikingskou vesnici a film tak musí neustále představovat nové postavy, včetně rozpustilých zástupů pestrobarevných draků, kteří však nemají jiný smysl, než zaplnit vatu a prázdnotu celého vyprávěni. Navíc tím, že přivádí na scénu matku Škyťáka (to snad ani nemůže být spoiler, ne?), tak se zásadním způsobem mění kontext celého díla. _________ Zatímco jednička fungovala na komplikovaném vztahu otec a syn, tak přichodem matky se hlavním cílem a leitmotivem filmu stává znovustanovení rodiny v tradičním slova smyslu - otec válečník, matka opatřovatelka a synek génius. Tak naopak jednička zcela jasně a srozumitelně vyprávěla příběh neúplné rodiny, jejich komplikovaných vztahů a nutnosti, tak nějak spolu vyjít. A asi se shodneme, že úmrtí v rodině je sice tragedie, ale samotná komunikace a každodenní fungovaní v rodině samotné, která je navíc neúplná, je mnohem závažnější a podstatnější problém. Jednička nás tak učila o dospívání, komunikaci, empatii, přijetí rozdílného, udržitelnosti atd. Dvojka nic takového nerozvíjí a naopak se až sentimentálně pase na smrti, katastrofickém scénáři a osudovosti postav. Jak si však pokecat se svým otcem, tak to už se nedozvíme. Aspoň můžeme snít o tom, že jednou taky objevíme svou matku kdesi v psím útulku. __________ Obdobně se to má i s politickou rovinou snímku. Jednička byla boží i mimo jiné proto, že se dala čist i jako metafora k zahraniční politice Spojených států (a třeba i Ruska, chcete-li). Stejně tak jako u Vikingů, tak i dnes jsme svědky neustálé potřeby ukázat na někoho prstem, vytvořit si společného nepřítele a semknout šiky v boji za lepší budoucnost, tu naši samozrejmě. Místo toho, abychom se snažili draky poznat, naučit se od nich to nejlepší a pochopit jejich motivace, tak jim naopak malujeme bomby místo turbanu, zakazujeme zahalováni a jediný náš kontakt se omezil na pozdravy z neviditelných dronů To všechno jednička pozorně vnímá a skrze hlavní hrdiny se učíme vlastní toleranci a touhy po poznání. Dvojka už staví na tom, že lidi i draci jsou kámoši. A tak aby se přece jen něco dělo, tak přichází na scénu další nepřítel - nebezpeční žoldnéři. Takže dvojka, stejně jako současná média ukazují okolní svět, jež nesdílí naše hodnoty, jako hrozbu, klade důraz na dualistické rozdělení světa - na my a oni. Současně neustále akcentuje pocit ohrožení a potřebu se bránit, a to všemi možnými prostředky. Přesně tak! Vybombardujme ISIS a Íran, než stihne přijít k matce všech draků - atomové zbrani. Tentokrát se tedy neženeme za poznáním a spoluprácí, ale naši snahou je pouze obrana našich hodnot, aniž bychom je jakkoliv zpochybnili. Co to jako je? Konformější to být snad ani nemohlo. Velká škoda, že dvojka se nerozhodla kráčet ve šlépějích jedničky, a naopak se komfortně usadila v zatuchlých vodách hollywoodského dramatu. Marná sláva, tady to ani ti stejní tvůrci či vymazlená animace nezachrání. (11.11.2014) (méně) (více)