Domek z karet

Politika je svinstvo. Můžete do ní vstupovat čistí jak lilie a sideály Ježíše... Buď to nezvládnete a pokud to půjde, z toho vlaku zavčas vyskočíte. Nebo to nezvládnete jiným způsobem a semele vás to jako stovky těch před vámi. Pokud vydržíte, bude to za cenu krutých ústupků a često osobních zrad na sebe samém, na svých ideálech a morálních zásadách. Pokud vydržíte opravdu dlouho, pak už s lilií a Ježíšem nemáte pranic společného. kevin nám trochu zakulatěl, ale Robin je stále sakra baba! * * * * (28.01.2016)

V pozdějších sezonách už má Fincherovo seriálové dítko i slabší momenty a trochu trpí repetivností, jak jen se dá v politice čekat, ale i tak je to geniální. Herecký a scénáristický koncert, který na poli seriozních seriálů v mých očích přebíjí jedině Newsroom... a to ještě ne racionálními argumenty, ale čistě na emoce. Protože jak by řekl pravý Havlomrd (tedy i já) - pravda a láska pravověrné novinařiny zvítězí nad lží a nenávistí čirého politického zla :) Samozřejmě toto vše platí jen o pěti sériích, ze šesté byl SJW agitací vyhozen Kevin Spacey, na kterém seriál celý stál, takže šestá narychlo spíchnutá řada jako by vůbec neexistovala, seriál nemá zakončení - což je na něm ale jen malá vada. Možná to celé opravdu byla Spaceyho labutí píseň, ale je to labutí píseň která se rozhodně zapíše do filmové historie hodně tučným písmem. 9/10 (12.10.2016)

Vysoká škola „machiavellištiny“, ve které by se, kdyby se dívali, určitě našla velká většina příživníků v našem slovutném parlamentu. A je lhostejno, jestli jste demokrat či republikán, socan, či odeesák, nakonec se v tý špíně moci smočíte všichni. Takže konečně tu máme seriál, který nesází na rádoby šokující zvraty, či již okoukané „háčky“ na konci každého dílu, aby se nadržený divák zase příště uráčil přilézt k obrazovce. Naopak, je tu velmi důmyslný scénář, ze kterého chvílemi mrazí a kde si svoji politickou svini doslova vychutává Kevin Spacey, i se svými nezvyklými monology přímo na kameru. Člověk se jenom nesmí nechat odradit slabším rozjezdem, protože to nejlepší přichází s pozdějšími díly a ke konci to vše fantasticky graduje. Tak šup sem s 2.sérií. ___ 2.série je ještě lepší. Tvůrci osekali vedlejší dějové linie na minimum, ubrali na počtu Underwoodových protivníků a nechali ho čelit jedinému silnému, což seriálu prospělo. Závěrečné díly jsou emocionální masakr, poslední záběr je pohled pro bohy a Franka Underwooda tímto oficiálně vyhlašuji největší lidskou špínou v historii TV tvorby. (12.10.2014)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. (14.04.2013)