Domek z karet

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) (12.03.2014)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Amorální! Uhrančivé! Dusivé! Nejdepresivnější a zároveň nejzábavnější seriál široko daleko s neskutečnými hereckými tahouny, který je od začátku do konce chladnou a vykalkulovanou podívanou o jedné honbě za mocí. Hypnotická jízda, od které se člověk nemůže odtrhnout. Kdybyste náhodou nevěděli co s časem, tak ho rozhodně investujte do House of Cards! Tohle stojí za každou minutu! Update O druhé sezóně se dá napsat všechno možné, jen ne well-played. V nastoleném duchu první řady se drží pouze úvodní epizoda, které je šokující a nervy drásající, ale zbytek je jen scénáristické zametání nehodících se postav a vedlejších zápletek pod koberec. (23.12.2013)

Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. (14.04.2013)

Geniálně rozjeté, slušně gradující a nakonec zabité Spaceyho aférou, která vedla k tomu, že scenáristé museli pro finální sérii čarovat a nic okouzlujícího jim z toho nevyšlo. Šestá série je, vzhledem k napjaté politické i společenské situaci, možná potřebnou výhrou žen, ale jednoznačně znamená prohru pro fanoušky seriálu. 5 let práce spláchnuto do záchodu... (11.11.2018)