Víkend

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)

Film jsem zhlédl s jedním z organizátorů svých prvních Mezipater, ke kterým jsem se jím nechal přesvědčovat hodně dlouho. A nelitoval jsem. Velmi citlivý příběh natěsnaný do jednoho víkendu o dvou lidech, kteří k sobě našli cestu úplnou náhodou. A jako předpůlnoční projekce se to velmi hodilo, naladilo mě to do příjemné nostalgie, kdy jsem něco podobného prožíval i já. (19.11.2011)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Homosexuální variace na Before Sunrise, v níž je jedno na jaké straně barikády divák stojí, protože výsledné situace a dialogy můžou být povědomé naprosto komukoliv. Po neděli následuje pondělí, tvrdé vystřízlivění a morální kocovina. Co je však skutečně škoda - že se s hlavní dvojicí nesetkáme za několik let právě jako s Jessem a Celine. Dialogově nejčistších devadesát minut festivalu. (06.07.2011)

Možné Spoilery. Tak tohle bylo nádherné. Tak lehce natočené, žádné vnucování jejich pocitů divákům, přirozené, psychologické otázky tam taky byly. A především velké plus za ten konec, že se z toho neudělal nějaký happyend, ale skončilo to jako v normálním životě. Prostě se potkali, strávili spolu víkend, určitým způsobem si navzájem ovlivnili své životy a potom se rozloučili a pravděpodobně už se neviděli. Krásné... opravdu nádherný snímek, který se nebojí bourat tabu a že tu bylo několik lechtivějších scének. Tohle je opravdu nezapomenutelný film. Díky Andrew Haigh. (06.06.2013)