Víkend

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Víkendové vzplanutí mezi dvěma britskými chlapíky. Jeden uvědomělý extremista a nihilista, druhý ještě se hledající, upřimný idealista. Navíc ulice města a vymezený čas, kdy se má odehrát vše, co by mělo trvat měsíce, roky. V rámci žánru asi to nejlepší, co jsem měl možnost vidět. Nádherně intimní, lidské, uvěřitelné. Odosobněnost předměstí je v krásném kontrastu s těmi malými vesmíry, které si hrdinové filmu kolem sebe vystavěli. Odehráno s odzbrojující lehkostí. Prostě paráda oproti klasické gay produkci, která bývá většinou toporná, televizní a zbytečně dramatická. Po shlédnutí ve mně ještě dlouho probublával pocit, který Weekend dokázal vykouzlit (nemluvím o tom, který by mohly vyvolat ty nejintimnější scény filmu :)). (10.01.2013)

nejdřív musím podotknout, že Víkend není moc filmový a spíš natočený polodokumentární formou, což mu však přidává na autentičnosti. Užijou si ho především diváci zaměření na konverzační dramata a navíc nesmí být prudérní, i když sexuální scény jsou natočeny decentně, ale výstižně. Navíc musím vyzdvihnout přirozenost herectví hlavních postav. Věřil jsem jim každé slovo. Děj není tak podstatný, ale je citlivě natočen a ukazuje nám snahu o sblížení 2 mužů s odlišnou povahou. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.07.2012)

Nebylo to špatné, ale přistihnul jsem se, že se občas nudím. Koukali jsme na to s kamarádkou, musela si odběhnout, za chvíli se vrátila a ptala se mně, co se mezitím stalo. Tak odpovím, že si povídali, ale nic zásadního. Na to ona odvědí, no, tak to už dělají 45 minut :) Asi tak... spíš dokumentární zachycení dvou dnů dvou gayů. Žádné zvraty a napětí nečekejte. (24.02.2016)

Civilní, citlivé a realistické drama s příchutí lehounké romantiky přistupující k tématu s lehkostí, která se jen tak nevidí. Závěrečné rozuzlení sofistikovaným způsobem boří veškeré hranice mezi realističností a filmem jako takovým a na místo toho tvoří vlastní pravidla na která pokud nepřistoupíte, budete nevěřícně vrtět hlavou. Obrovské festivalové překvapení. (22.09.2012)