Nenávist

Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. (22.06.2011)

La Haine je svojim spôsobom proroctvo Francúzka ktoré sa bohužiaľ splnilo. Spolužitie rôznych etnických skupín a národov je už dneska vo Francúzku a hlavne v Paríži, kde je situovaný aj dej tejto snímky, je samozrejmosťou. S neprispôsobivými, teda s občanmi ktorí sa nechcú zaradiť do systému iba z neho profitovať, alebo iba s veľmi chudobnými prichádzajú problémy, nepokoje a v neposlednom rade konflikt záujmov. Ľudia vychádzajú do ulíc, demonštrujú a násilie na seba nenechá dlho čakať. Úvodné minúty snímky patria autentickým záberom z takýchto nepokojov, zo začiatku som si myslel, že pôjde o nejaký dokument či čo, no keď sa na scéne objavil skvelý Vincent Cassel a čierno-biela kamera začala predvádzať krásne zábery, bolo mi hneď jasné, že toto je presne moja šálka kávy. Dej nás vtiahne nemilosrdne do súkromia troch kamarátov, ktorý žijú na hrane zákona, jeden beloch, jeden arab a jeden černoch. Svoj bezcieľny život nežijú skôr prežívajú zo dňa na deň. Snímka to zachytáva doslova ako z minúty na minútu. Blúdia uličkami mesta, nadávajú na systém a snažia sa nejako prežiť. Nemám nič čo by som tejto snímke mohol vytknúť. Malo to úžasný minimalistický príbeh ktorý bol plný emócií, kedy sa poukazovalo na to, že to čo sa môže zdať na prvý pohľad dobré môže byť niekedy horšie ako to čo sa javí od začiatku ako zlé. Polícia či zákon. Viac takýchto umeleckých filmov plných anarchie. (18.03.2017)

Ach ta první polovina. Dokud tři hlavní postavy nepostavil scénárista na toaletu, tak jsem usínal a umíral. Ale pak to přišlo. Z nuly na sto během jedné scény. Chtěl bych o tomto filmu mluvit a přemýšlet. Což je jenom dobře, ale chci zapomenou celou dlouhou úvodní polovinu a jen tak levně ji La Haine neodpustím. (28.01.2012)

Vydarený obraz parížskych predmestí, odohrávajúci sa v priebehu jedného dňa. Traja mladí kamoši, snažiaci sa vymaniť z neutešeného prostredia. Každý inak. Jeden to skúša cez šport, druhý cez akt pomsty na nenávidenej polícii a tretí sa snaží len zaradiť. Štandardní mladí, snažiaci sa prebiť životom v prostredí, v ktorom sa narodili a vyrastajú. Niečo zmeniť. No osud karty zamieša inak. Pretože násilných akcií pribúda. Polícia je stále násilnejšia a šikanóznejšia. Ulicami sa premávajú neonacistické úderky. Mladým Arabom, černochom i sociálne slabým Francúzom dochádza trpezlivosť. Narodili sa v krajine prosperity a ONI si ju nedokážu a nemôžu plnohodnotne užiť. Stále sú okolím i štátnou mocou považovaní len za trpených potomkov gastarbeiterov. Polícia často jedná z pozície predpokladanej automatickej viny len v dôsledku výzoru, mladí hľadajú až príliš často únik v užívaní chemických drôg, agresívne reakcie sa šíria od jedných k druhým ako infekčná nákaza. 20 rokov od nakrútenia sa veľa nezmenilo. (27.04.2015)

TO JE PŘÍBĚH SPOLEČNOSTI, KTERÁ PADÁ A PŘI TOM SI V JEDNOM KUSE OPAKUJE, ABY SE UJISTILA: ZATÍM JE TO DOBRÝ, ZATÍM JE TO DOBRÝ.... ZATÍM JE TO DOBRÝ...... /// Francie současnosti, multikulturní sídliště, arabáči, černoši (atd.), kteří se bouří z důvodů .....asi nespokojenosti(?), policie snažící se dělat svoji práci a trojice týpků. Ta je nejdůležitější. Nejsou to jen obyčejní ,,bastardi“ co se poflakujou a nudí a kteří nemají nárok na život ve svobodný společnosti. Na nich chtěl M.Kassovitz předvést myšlenkové pochody a postoj ke společnosti. Nikdo nemůže napsat, že se nejedná o originální a zajímavou filmařinu s perfektními hereckými výkony (nejen výtečnej V.Cassel v další variaci na magora). NENÁVIST PLODÍ ZASE JEN NENÁVIST. Je toho tady na mě asi zbytečně moc. Když smotáte dohromady Boha, trávu, pakáž, Magnum, rasismus, nenávist a sraní, kolem toho všeho navíc posloucháte onu ohromnou spoustu keců, - mě se to zdá zbytečně rozvleklý. Ztrácí to na síle. Ale možná je tu znát ten časový posun 15ti let (od natočení). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechci si oddělat barvy v televizi, proto ,,jedu“ jen černobílý filmy. 2.) Patřím k lidem, kteří rozlišujou, jestli zabijou zadarmo nebo za prachy. 3.) Přemejšlím o ,,arabským“ sídlišti (bydlet, ne vyhladit!). 4.) Nevím proč Grunwalski umrznul a proč se ve Francii volil Jean Marie Le Pen. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.06.2011)