Lovci zločinců

Po prvním díle: líbí se mi hra s "rozprostraněností" toho pomyslného Velkého bratra, síťovou strukturou stavby toho všepokrývajícího sledování a z něho plynoucí nestability, proměnlivosti a nevypočítatelnosti informací. Byť v ne zcela dokonale dotaženém tvaru, je to vlastně čiré opojení síťovým systémem a jeho stavbou. Paradox čínského pokoje v digitální éře prchavých spojů a nesnadno odhadnutelných bifurkací vývoje. Asi chápu, co hlavně na látce zajímá Nolana a Abramse, ale bojím se, že to v dalších dílech "zazdí" spíš průměrné zpracování jednotlivých epizod. Ale pár dalších epizod asi zkusím (výhodou je, že návaznost "případů" není nijak významná). (02.05.2012)

Hned zkraje smeknutí a obrovský respekt. Uznávám, že nejsem až takový seriálový maniak, neviděl jsem všechno, ale viděl jsem toho dost. A POI je jediný americký seriál, který skončil dobrovolně a na vrcholu. A za to má můj nehynoucí obdiv... Ano, začíná to snad až příliš tuctově a nikdy se to objektivně na úroveň áčkového seriálu nedostane. Jednu dobu mne štvala i ta přehnaná konspirativnost, kdy jednu dobu proti sobě šlo asi tisíc tajných společností / organizací a já se místy ztrácel. Na stranu druhou jsou tu dvě nepřekonatelné devízy seriálu. Zaprvé myšlenka. Myšlenka, že si nějací lidé ve volném čase hrají na hrdiny a "jen tak" zachraňují obyčejné lidi. Protože věří, že je to správné. To je prostě super a ač je to smyšlená utopie, prostě to tak nějak hřeje u srdíčka. A princip toho, že Harold s Johnem vždy dostanou jen číslo a nevědí, zda je daná osoba "victim or perpetrator", je perfektní a hned od začátku tomu seriálu strašně přidává. No a zadruhé devíza, bez které seriál dělat nelze - postavy. Harold, John, Shaw, Fusco, Elias, Root, Greer, Carter a další, epizodnější postavy. Bezvadný. Na závěr samozřejmě happy end, ale poměrně realistický a drsný... 90% (1. série - 80%, 2. série - 90%, 3.-5. série - 100%) (15.10.2016)

Jsem ráda, že jsem seriál neodhodila po dvou, pro mě, nezáživných dílech (i když, už i druhý díl byl o něco lepší než ten první). Postupně si mě seriál získával, kvalita stoupala, stejně tak i napětí a zábava. Začal se více vykreslovat děj a herecké obsazení, které mi nebylo zpočátku moc sympatické, si získalo své místo v mém seriálovém srdci... (20.04.2012)

Produkcia Abrams, scenár Nolan... a vznikne z toho takáto nezaujímavá šeď, zápletkou kopírujúca Minority Report? Zúfalá televíznosť kričí z každého záberu, režijné nápady veškeré žádné, scenár ničím nepripomína genialitu príbehov, ktoré Jonathan napísal spolu s bratom Christopherom... Caviezel navyše hrá nezaujímavého, tisíckrát videného "You don´t know anything about me" traumatizovaného akčného hrdinu, ktorý iba hádže smutné pohľady (akože bolesť v duši, né?), cedí vety cez zuby a divákovi je absolútne ukradnutý. Michael Emerson a soundtrack Ramina Djawadiho sú veľmi fajn (hoci hudbe je až trestuhodne málokedy dovolené vyniknúť), ale dva osamotené klady nedokážu prebiť takú obrovskú hŕbu záporov. (23.09.2011)

V tomto seriálu je odkaz na knihu Falešní bohové. Dá se říci, že Petronella Vivar (postava z této knihy), je Root (z tohoto seriálu). Následuje citace ze seriálu: Finch: „Řekněte, kdybyste něco potřebovala.“; Root: „Jen knihu z vozíku. Vrchní polička, třetí zprava.“; Finch: „Falešní bohové, pseudoepigraf v dnešní době? Lehké čtení, slečno Grovesová?“; Následuje úryvek z knihy Falešní bohové: Byla vysoká, a přitom půvabná. Seděla za psacím stolem z javorového dřeva, který se v její rodině dědil z generace na generaci, a o němž její otec hrdě prohlašoval, že jej sám Císař daroval jeho prababičce po nástupní ceremonii na Uralu. Pozlaceným mnemoperem, jehož reaktivní hrot vycítil její vzrušení a nedočkavě sebou škubal, poklepala na datatablet. Organické krystaly pera zachytily myšlenky z čelních laloků jejího mozku, a na slabě zařícím displeji tabletu se objevovala náhodná slova. Křížové tažení... Hrdina... Zachránce... Ničitel. Usmála se, a smazala ta slova letmým pohybem dokonale pěstěného nehtu s okrajem vyleštěným až na fraktální úroveň, pak se pero rozlétlo po displeji. Mé srdce plesá radostí, a hruď se mi dme ctí, že jsem to právě já, Petronella Vivar, palatina majoria domu Carpinus, kdo zapisuje tato slova. Po mnoha dlouhých letech jsem putovala z Terry, a zažila jsem přitom četné těžkosti a strázně... Petronella se zamračila, a rychle vymazala slova, která napsala; rozzlobená sama na sebe, že bezděčně napodobila přesně tu nepřirozenou afektovanost, jež ji tak dráždila v dílech kronikářů, zasílaných z přední linie Velkého křížového tažení. _ _ _ Zajímavostí je, že herečka Amy Acker (hrající Root), se narodila 5.12, což je téměř stejný den, jako narození mého spolu-studenta Valentise ze střední. (: Vysoce kvalitní scéna ze seriálu (se zednářskou podlahou!): https://www.youtube.com/watch?v=18RYreNOIKk ✔ (20.01.2014)