Lovci zločinců

V roce 2008 bratři Nolanové v roli scénáristů stroj "který vidí a slyší vše" v Gothamu zničili. O tři roky později se jeden z nich rozhodl na území New Yorku vyzkoušet, jaké by to bylo, kdyby přeci jen zničen nebyl... Začíná to jako suché Martini. Na poprvé vám takřka určitě nesedne. Otázka zda u toho jednoho nezdařeného pokusu skončíte či tomu přijdete časem na chuť. A ve vlastním zájmu lépe tomu na chuť přijít, protože akčnější, napínavější, aktuálnější, hravější, sebeironičtější a sebejistější oddychovku aby pohledal. Vážný (okud není zrovna nevážný) a navzdory sci-fi premise (i když ono je to spíše skvělé pohrávání si s "post 9/11" paranoií; jak Nolan trefně prohlásil: Neodehrává se to v budoucnosti, ale ve světě "za pět minut") i překvapivě atmosférou a akcí thrilleroidní suchý akčňák, který by nedělal z diváka hlupce, tu citelně chyběl. Začíná to ovšem tuctově a nemá cenu si nalhávat cokoli jiného. Sympatický koncept je spíše nevyužit, duo hlavních postav je k pláči jednorozměrné a zápletky jsou z ranku ohraných a již viděných... Jenže tvůrci jdou velmi záhy do sebe a to způsobem málokdy vídaným. Zdánlivě jasné zápletky začnou mít nečekané zvraty či aspoň průběh a nápaditě si pohrávají nejen s konceptem vrah/oběť, ale i formátem, žánrem apod. Ač co díl to (zdánlivě) samostatný uzavřený případ, tak zároveň co díl to i cca polovina jeho stopáže věnovaná hlavní dějové linii. Počínaje závěrem desáté epizody je pak podíl scenáristicky vymazlených dílů až zarážející a někdy hraničí přímo s genialitou. Postavám je věnován dostatečný prostor, aby dlouho nezůstali v počátečním ranku „nemluvná náhražka Liama Neelsona a kulhající dvojče Bena ze Ztracených“. Caviezel se do toho dostane a jeho šepot rozhodně budí respekt, Emerson se pro role charismatických tajuplných chlápků snad narodil a Chapman si to rovnou celé krade pro sebe. Navíc mají tvůrci i výtečné a charismatické padouchy; zvláště Root je postava s neskonalým potenciálem, který sice má evidentní předobraz v Nolanově Jokerovi (ostatně... sám si ho napsal, že) a Moriartym z moderního Sherlocka, ale to jí pranic na zajímavosti neubírá; ba spíše naopak. A tak pouze (ne)herečka Hensonová je zcela mimo svoji hereckou ligu a zamrzí to dvojnásob, protože její postava nezajímavá není ani trochu. I ta původně otravná propojující dějová linka začne získávat na dramatičnosti a stává se jasným tahounem, který nemá na poli aktuálně vysílaných "odpočinkových" seriálů příliš konkurenci. A i nadále to konstantně graduje (adrenalinem) a graduje (kvalitou); což ostatně platí i o celé druhé sérii, která není lepší, ale je rozmanitější. Způsob jakým se v každém díle kolotá mezi sebrankou záporáků a vytváří se mytologie, je tak neuvěřitelně hravý (již jen ty díly vzdávající hold filmovým klasikám), že při zpětném pohledu na úplný začátek nezbývá než se podivovat, že za tím stojí stejný tým. Navíc od dob pozdějších sérií Akt X tu nebyl seriál, který by si byl tak dobře vědom svých chyb i klišé a nebál se do nich uvědoměle, často a se sebeironickou nadsázkou tak často trefovat. A to navíc vezměme v potaz, že dosavadní vrchol seriálu přichází "až" během třetí série, kdy tvůrci nejprve v první polovině stylově a nekompromisně dořeší "policejně korupční" linii z předchozích sezón, aby následně přišli se "špionážně hackerskou" linií v druhé polovině, která skvěle (v mezích oddechovky samozřejmě) pracuje s aktuálními tématy demokracie a svobody v moderním věku. A právě suverenita s jakou se tu mění žánry i styly (mafiánské hrátky, techno/konspirační thriller, akce a navíc od dob pozdějších sérií Akt X tu nebyl seriál, který by si byl tak dobře vědom svých chyb i klišé a nebál se do nich s takovým gustem sebeironicky trefovat) z epizody na epizodu, aniž by to působilo rozháraně, je na tom všem stejnou měrou překvapující jako fascinující. S1: 4/5 S2: 4/5 S3: 5/5 S4: 3/5 (24.10.2012) (méně) (více)