Malá princezna

Přestože se jedná o pohádku cílenou na dívky ve věku hlavní hrdinky, bavil jsem se i jako dospělý. Děti budou navíc film sledovat s napětím, o kterém jsem byl ochuzen, neboť mi od prvního náznaku zápletky bylo jasné, jak příběh dopadne. Snové výjevy z Rámájany jsou dobře promísené se skutečností, i když samy o sobě působí dost šíleně. Filmu bych vytknul jen zbytečné a nereálné vyhrocení závěru – držet se jednou rukou na mokrém kameni a nespadnou, nevím, nevím, páni tvůrci... (29.11.2013)

Alfonso Cuarón se prostě nezapře. Jeho režijní umění je na filmu stále více poznat a i když patří Malá princezna k jeho prvním filmům, už zde je jeho poetika velmi příjemná. Malé herečky jsou ještě k tomu velmi dobře vybrané a doplňuje je tvrdá varianta paní domácí. Velmi moderní a přitom příjemná pohádka, která dokáže oslovit nejen malé. (31.12.2008)

Rozprávka na motívy rovnomenného románu podľa Frances Hodgson Burnett je milá a má výborného režiséra. Veľmi oceňujem jej prácu s farbami, ktoré jasne odlišujú sivú realitu od žiarivej fantázie a príbehov z Indie. Čo sa mi však nepáči na tomto spracovaní je jeho záver, ktorý je nielen zbytočne presladený a preromantizovaný, ale predovšetkým sa zásadne odlišuje od ukončenia svojej knižnej predlohy. Za hodnovernejšiu adaptáciu diel F.H. Burnettovej rozhodne považujem Tajomnú záhradu. (23.09.2011)

"Aha, tak proto dostal Alfonso Cuarón na starost Harryho Pottera," řekl jsem si i já, neboť při sledování Malé princezny je to každou minutou jasnější. Fantazie, kouzla a pohádky tu pomáhají dětem uniknout z šedivé (respektive zeleno žluto černé) reality, oba ty světy se krásně prolínají, lehoučce se to sleduje a je z toho pěkně na duši. Díky Cuarónově jisté ruce to má navíc od začátku do konce styl, který ještě umocní hudba Patricka Doyla, když se do toho opře třeba ve scéně na balkoně, při výpravě za náhrdelníkem nebo při závěrečném až hitchcockovském napínáku. (14.02.2021)

Film byl natočený podle literární předlohy F. H. Burnetta a není zdaleka první adaptací tohoto pohádkového příběhu. Zatímco Walter Lang jej natočil na konci třicátých let jako muzikál s Shirley Templovou (přesněji pro Shirley Templovou), Alfonso Cuarón mu dokázal vtisknout velmi snovou magickou atmosféru konce tisíciletí. Tam kde Sařiny představy byly vyplněny muzikálovými výstupy popatnými době, nám ukazuje Cuarón příběhy z indické Ramajány. V jeho podání připomínají drogový trip, což je koneckonců rovněž poplatné určité době. Každopádně mě Cuarón po Harry Pottrovi už podruhé přesvědčil, že dokáže dodat filmově průměrnému příběhu atmosféru, která z něj dělá cosi nadprůměrného. (20.09.2004)