Flashdance

Naivní pohádka, co vznikla v době, kdy se dala její sláva vystavět na té nejnesmrtelnější hudbě a pro lásku v nejeden song, co bude navždy s Flashdancem spjat, téhle krátké romanci s notnou příměsí tance odpouštím všechny neduhy, kvůli nimž by s dnešními nároky jako dobrý film absolutně neobstál. Tehdy to musel být fakt hit a What A Feeling já prostě zbožňuju. [viděno na SkyShowtime 5.4.2024] (06.04.2024)

V době ČR (pardon, ČSSR) premiéry mi mohlo být kolem patnácti a tahle osmnáctka se svářečkou, co bydlí sama jenom s drsně vypadajícím čoklem v bývalém skladu (dneska by se tomu říkalo loft a bylo by to prestižní bydlení, tehdá to bylo myšleno jako znak nižší společenské vrstvy, to jsou mi paradoxy), po odpolednách trénuje baletní figury a po večerech řádí na barovém pódiu, mezitím balí šéfa, chvíli je něha a křehkost sama, chvíli rozbíjí okna a je sprostá jako dlaždič, aby za chvíli brečela knězi ve zpovědnici, a při tom všem z ní čiší živočišná radost ze života a z pohybu, tahle holka mi tenkrát otevřela oči. Z dnešního pohledu se to může zdát legrační, ale tenkrát mi poprvé naplno došlo, že je vlastně jenom na mě, co se svým životem udělám, a že mě vlastně můžou čekat docela zajímavé věci. A ani teď po letech v tomhle bijáku, kde má každá druhá postava svůj sen, který se holt někomu splní a někomu ne, nedokážu při vší cukrkandlovitosti vidět jenom blbej řadovej muzikál o tom, jak chudá holka dík své kráse k princeznovství přišla. Ta osmdesátková popina je tu vlastně nejslabší stránkou, i když dneska už i k ní člověk cítí jistý sentiment. Zato taneční scény dokážou ještě dnes i mně, totálnímu pohybovému dřevu, zprostředkovat ten „What a feeling!“ pocit. Tak tedy za čtyři. (29.06.2012)

Patřím mezi nejlepší tanečníky na jih od Antarktidy. To je snad jasné, když mne ladným pohybům učily hvězdy StarDance Vašek Vydra, Jirka Schmitzer či Jaromír Bosák. Ze své odborné pozice si tedy dovolím moudře zhodnotit, že Alex Owensová je úžasná. Válí se svářecí soupravou i u tyče a vybírá si k tomu skvělou muziku. No dobře, i já tuším, že tenhle film je vlastně tak trochu pitomost, ale probouzí ve mně nostalgické vzpomínky na situace, které se nikdy nestaly a na to se nezapomíná. (28.11.2013)

Banálna "rádoby" sociálno-kritická rozprávka, potácajúca sa niekde na hranici odpadu ... To by tu ale nesmela byť adrenalínová energetická injekcia v podobe záverečnej scény, ktorá bez problémov vytiahne celý zážitok z už videného do hviezdnych výšin. TECHNICKÁ POZNÁMKA: Pri uvedení do našich socialistických kín v roku 1987, vystrihli bdelí súdruhovia sekvenciu Alexinej spovede. (19.7.2010) (19.07.2010)

Finálový tanec před zkušební komisí má své kouzlo, svým způsobem se zapsal do dějin žánru a ovlivnil jeho budoucí podobu, ale film jako takový mě ani s odstupem let nijak zvlášť za srdce nevzal. Nepomohly ani osmdesátkové disco hity ani natřásající se hýždě Jennifer Bealsové. Možná kdyby tančila s tou svářečkou.. (14.01.2012)