Café de Flore

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla... (09.02.2015)

Přes ten podivný/pomalejší začátek se z toho nakonec vyklubalo drsné/smutné a přesto hřejivé drama. Musím se přiznat, že během první půlky jsem se trochu ztrácela a nemohla jsem najít pointu snímku, nebo snad jen náznak nějaké myšlenky, která to vše vysvětlí- ale druhá polovina mi to celkem vynahradila. Hodně silné tři hvězdičky- taky by se dalo říct, že 3,5. - ----Antoine:" If only it'd been a masterpiece. No. A pleasant little tune. Almost banal, but that makes you want to stop. Look around, seize the moment. That makes you see life the way it should always be. Beautiful. You know? Complete strangers, all smiled at me, like they understood my joy, at seeing life the way I see it, thanks to music." Psychologist: "They smiled because you smiled." Antoine: "Prick my bubble. I wasn't smiling. I mean, I was smiling, thinking about what I was feeling, experiencing, what music brings to my life."---- (20.10.2012)

Akoby nejeden vyslovil to klišoidné, že Café de flore je iba o pavučine ľudských vzťahoch, tak si dovolím argumentovať. Stačí sa pozrieť na príbeh. Antoine, ako megaúspešný montrealský DJ sa stretáva s prekážkami očividne opozeranými a mnohými režisérmi sfilmovanými (milenka naproti s jeho bývalou ženou, ku kt. pravdepodobne stále niečo cíti). Jacqueline ako matka vychovávajúca malého dawníka bez otca, kt. ich opustil pri narodení dieťaťa. Tieto zdanlivo odlišné príbehy sa tu prekrývajú a navzájom dopĺňajú na miestach, kde to tomu druhému chýba. Počas filmu obdivujete Vallého umenie prepájať a vytvárať dojem spriaznených duší a nechávate sa podmaňovať melódiou. Tu si však uvedomíte, že príbehy nedosahujú nadpriemeru a ich originalita spočíva v silných a vypätých scénach. Bez debaty, za účelom zanechať dojem bez hodnotnej pointy. Toto nie je o príbehu, ale o genialite opísať ťažké životné osudy. 4.5* (11.04.2012)

Nedávno jsem došel k závěru, že pokud je u některého filmu uvedeno žánrové označení drama + romantický, tak to bývá předzvěstí katastrofy. Nicméně, najdou se i výjimky. Tohle je právě jedna z nich. Hnedle první vstup vypravěčky na mě udělal velký dojem a dával na tušenou, že by se v následujících dvou hodinách trpět nemělo. No posuďte sami, komentář ke chlapci s downovým syndromem ve znění "... a tohle je chlapec, který nemá jediný důvod ke štěstí a ani dost rozumu, aby si toho byl vědom..." jistě zapůsobí na každého. Tím spíše pronesený v libozvučné francouzštině. Právě vypravěččiny úvahy byly tím nejvíce krásným na celém snímku. Dále jsem se trošku obával, že mě příliš neosloví jednotlivé rodinné příběhy. Oslovily! Dokonce oba. Muzika od Sigur Rós nádherně dotváří atmosféru, protože tahle banda ani špatnou hudbu tvořit jaksi neumí. Opravdu citlivý a příjemný snímeček o životě, o rodině a o štěstí. V závěru musím pochválit moc pěkný a emotivní střih i ne úplně triviální pointu a poselství (oproštění se od vlastní sobeckosti a vzdání se nejmilovanější osoby pro její nejlepší dobro - prolínání časových rovin a úžasná metafora s přeříznutím provazů na mě udělala opravdu dojem), kvůli kterému se nakonec přikláním spíše k těm 4 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (05.06.2016)

Hey ! Dí džej ! Proč jsi vyměnil spříznenou duši za jinou? !!!! Na túto otázku nemal odpoveď. Jeho duša nebola asi spriaznená. Duša hudobníka, túžiaca po harmónii musela ustúpiť niečomu inému. Tak to už býva. Jedine Vanessa to nakoniec všetko pochopila. Pokiaľ dôjdete k tomuto záveru, v priebehu (či na konci ) filmu trocha zložitému napriek tomu zaujímavému. potom to snad malo význam pozerať. Niečo Vám ten film dá. A keď už nič inšie, aspoň krásny hudobný podmaz, kde bola squelá hudba a ešte lepšia hudba (alebo naopak) a pohľad na par zaujímavých herečiek a úžasnú Vanessu Paradis. A možno aj úvahy o tom, či vôbec išlo o "výmenu" niečoho čo sa vymeniť nedá. (03.06.2015)