Café de Flore

Tohle bylo jak z knihy Edgara Cayceho či u nás Marty Foučkové, doporučuji přečíst pro lepší pochopení filmu. Jak tady čtu ty "confused" komenty, tak by ta osvěta byla k užitku, bez těchto "vědomostí" totiž nejde NIKDY toto dílko plně pochopit a smysl tématu rozplést, proto taky zůstane pro mnohé, cituji viz níže( či výše) : "částečně zašifrované". Vanessa má krásnou mezeru mezi zubama, škoda, že jsem v mládí nosil ty rovnátka. ;-) Navíc Sigur Rós to tam nandavali jako Gerendáš... (21.11.2013)

Film, ktorý si ma z úvodu získaval len veľmi pomaly a v závere ma maximálne opantal práve tým, ako bol podaný od začiatku do konca. Originálne spracovanie spojené s maximálnou kreativitou v namixovaní - hudba, dialógy, atmosféra. Café de Flore má svoje fluidum a srdce. Jeho obsah je krehký, má až magické prvky a forma je veľmi efektná a neokúkaná. Je to umelecký film, iný ako ostatné. Krásna myšlienka zaoberajúca sa tým, že pre každého z nás niekde existuje spriaznená duša, ktorá má kľúč k nášmu srdcu. Môžme aj nemusíme s ňou prežiť celý svoj život a od toho závisí aj naše šťastie. (28.10.2012)

Ano, tady jde skutečně asi i o to, jak se komu podaří vložit se do filmu. Já (samozřejmě bohužel, protože jsem tím o ledacos přišel) jsem se do toho vložit nedokázal. Motivace obou částí jsem pochopil, a ne že ne, a jsem ochoten je i akceptovat, ale zpracování látky mi nějak nesedělo. Ambice byly nejspíš velké, ale nedotažené, roztřesené, roztřepené. (14.01.2024)

Dvě zatraceně dlouhý hodiny, dvě hodiny při kterých mi fakt bylo krásně, přitom zároveň dvě hodiny při kterých místy mrazí. A po těch dvou hodinách sem s rozumem v koncích, nevim totiž, 5 nebo 4 hvězdy? Nevim. A je mi to jedno. Dám 4 s tim, že nemám co bych vytknul, přesto to necejtim na pět (divný). Osobitej styl jakym je to natočený mě naprosto nadchnul, stejně tak casting a stejně tak soundtrack - ten sem mimochodem stahoval už během filmu. Neuvěřitelně se těšim na druhý shlédnutí. (23.01.2013)

Jo, tak tohle je fakt ukázkový midcult. Retardovaný chlapec je retardovaný asi jen proto, aby to všechno bylo o něco "závažnější" a "umělečtější", a do toho to nefalšované pseudospirituální propojení obou dějových linií, o kterém se "rafinovaně" dozvíme až v závěrečném aktu a které z Café de Flore definitivně dělá sračku první kategorie. Na rozdíl od Atlasu mraků, který také propojuje nesouvisející příběhy motivem předurčenosti a reinkarnace, ale dělá to všechno v naprosto "odrealističtělém" metafikčním prostředí, ve Valléeho filmu sledujeme jakože autentické osudy, což podrthuje trapnost toho celého konstruktu ještě víc. Vlastně mě překvapuje, že někteří uživatelé tady z toho regulérně ustříkávají do trenek, protože to není ani bůhvíjak hezké na pohled a těžkopádné užití soundtracku (Sigur Rós mají v tom svém klipu taky děti s "downem", no a?) bere sílu těm vybraným písním, protože to vypadá, jako kdyby nám byly vnucovány. A Matthew Herbert v 60. letech je taky dobrý úlet. (01.01.2013)