Café de Flore

Dvě zatraceně dlouhý hodiny, dvě hodiny při kterých mi fakt bylo krásně, přitom zároveň dvě hodiny při kterých místy mrazí. A po těch dvou hodinách sem s rozumem v koncích, nevim totiž, 5 nebo 4 hvězdy? Nevim. A je mi to jedno. Dám 4 s tim, že nemám co bych vytknul, přesto to necejtim na pět (divný). Osobitej styl jakym je to natočený mě naprosto nadchnul, stejně tak casting a stejně tak soundtrack - ten sem mimochodem stahoval už během filmu. Neuvěřitelně se těšim na druhý shlédnutí. (23.01.2013)

Nedávno jsem došel k závěru, že pokud je u některého filmu uvedeno žánrové označení drama + romantický, tak to bývá předzvěstí katastrofy. Nicméně, najdou se i výjimky. Tohle je právě jedna z nich. Hnedle první vstup vypravěčky na mě udělal velký dojem a dával na tušenou, že by se v následujících dvou hodinách trpět nemělo. No posuďte sami, komentář ke chlapci s downovým syndromem ve znění "... a tohle je chlapec, který nemá jediný důvod ke štěstí a ani dost rozumu, aby si toho byl vědom..." jistě zapůsobí na každého. Tím spíše pronesený v libozvučné francouzštině. Právě vypravěččiny úvahy byly tím nejvíce krásným na celém snímku. Dále jsem se trošku obával, že mě příliš neosloví jednotlivé rodinné příběhy. Oslovily! Dokonce oba. Muzika od Sigur Rós nádherně dotváří atmosféru, protože tahle banda ani špatnou hudbu tvořit jaksi neumí. Opravdu citlivý a příjemný snímeček o životě, o rodině a o štěstí. V závěru musím pochválit moc pěkný a emotivní střih i ne úplně triviální pointu a poselství (oproštění se od vlastní sobeckosti a vzdání se nejmilovanější osoby pro její nejlepší dobro - prolínání časových rovin a úžasná metafora s přeříznutím provazů na mě udělala opravdu dojem), kvůli kterému se nakonec přikláním spíše k těm 4 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (05.06.2016)

Aby jste rozmotaly sebevědomě ambiciózní uzel scénáristy a režiséra Jean-Marca Valléeho, musíte nejprve absolvovat strastiplnou cestu.Cestu, jejíž trasu ne každý dokáže najít v mapách a navíc jít po ní je jako kráčet po střepech bosý…..a nebo chcete-li slovy klasika „je to sice dál, ale zato horší cesta." (08.01.2013)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)

Meganarez! Audiovizualna provokacia v dvoch prepletenych casovych liniach. Intelektualny strih, atypicka sosovka, skvely soundtrack vytvaraju v diele prijemne eroticke dusno, nevolnost na dusi a zrovnanie organov. A kto si to uziva a pyta sa, dozvie sa neskor v ramci vysypania pointy, ktora mna milo prekvapila a co som necakal. Asi neni som az tak chytry. Pre niekoho predvidatelne, pre mna velkolepa Valleho vianocka. (18.12.2017)