Cesta domů

Yimou Zhang už vo svojich raných filmoch pracuje najmä s kompozíciou obrazu a príbeh, hoci je úprimný a citovo otvorený, nemá také konečné vyznenie ako práve formálna stránka. Jednoduché, chvíľami rozvláčne filmové dielko dotvorené úchvatnou hudobnou zložkou a hereckým výkonom Ziyi Zhang, pretože detailné zábery na jej detskú nevinnú krásu patria k tým najpôsobivejším. (10.04.2010)

Zamilovaná dívenka běhá sem a tam v podzimem zbarvených kopcích na čínském venkově a sní si o svém kouzelném princi, mladém učiteli, který do vesnice nedávno přijel. Film je po audiovizuální stránce líbivý, jeho záměrná prostota však překračuje hranici povrchnosti. Ještě meditace nad ztrátami a zisky provázejícími vítězství moderní civilizace nad dávnými tradicemi je ve filmu ukázána poměrně vyváženě. I když minulost tu přeci jen dostává trochu růžový odstín - jako by vesnická holka v 50. letech měla hromady času k tomu, aby si pobíhala po lukách a lesích a nebo někde vyčkávala na milého. Ostatně samo dívčino pubertální romantické vzplanutí k tváři docela neznámého človška se mi zdá být dosti vratkým základem pro vztah, který na tomto citu vyrostl. Filmu chybí pořádný příběh a scénář má díry - podivně náhlá je například proměna matčina přístupu k hrdinčině lásce. Také dobový útlak je naznačen jen velmi plaše a politicky korektně. (29.04.2007)

Příběh tohoto snímku je až neskutečně prostý. A v tom to je. Člověk už zapomněl jaké to je na chvilku se zastavit a radovat se z mála. Ze sponky, spravené jídelní misky či z návratu milovaného člověka. Tu dechberoucí prostotu a jednoduchost podbarvuje neskutečná kamera s hrou světel, barev a stínů podzimního slunka. A nelze zapomenout ani na podmanivou ústřední melodii... Padla zde námitka, že je divák tak dalece okouzlen, že si neuvědomuje v jakém období se děj odehrává. Kulturní revoluci, Maa, brutality o jakých se nám u nás mohlo jen zdát... Ano, to je jistě pravda. Ale toto je pohled prostých lidí z úpatí hor daleko od města, kteří se svými rodinami stovky let žijí většinou stále stejně se svým dobytkem (ano přibyl jim traktor..) a kteří ještě stále dodržují dávné tradice staré Číny. Proč si tento pohled kazit? Hlavní hrdinka byla okouzlující a nápad současnost točit černobíle a vzpomínky barevně byl perfektní. Doporučuji vidět! * * * * (01.09.2011)

Prostý, jednoduchý a čistý příběh o ryzí lásce Di k mladému učiteli, podaný formou vyprávění jejich syna. Velmi citlivě zpracované, po stránce vizuální hodné chvály a mladičká Ziyi Zhang byla roztomilá, jen mě mátl její věk. Ve filmu jí bylo osmnáct, ale vypadala na třináct i když ve skutečnosti jí bylo v době natáčení dvacet let. Nedá se nic dělat, ale jako celek na mě film působil až moc pohádkově, téměř naivně a emotivně to šlo dnes trošku mimo mě. (21.11.2012)

I ked dejovo je to velmi jednoduche, a chybala mi vacsia "pestrost" (obcas je to predsa len trochu monotonne), Zhangova presna a velmi citliva rezia zanechava obrovsky dojem. Sustredi sa sice na malo detailov, tazi s nich vsak najvacsie mozne maximum, velmi nenasilne a prijemne prelina casove roviny a vsetku tu jemnu pracu zurocil v nahernom finale. Je sice mnoho nadhernych (aj lepsich) azijskych romanci, avsak vyzualny styl a nadhera tomuto filmu dava velmi osobitu atmosferu. Keby som nevidel to mnozstvo podobne ladenych filmov, siel by som urcite na plny pocet. Necham si vsak otvorene zadne dvierka a ked raz budem mat svoju vlastnu domacu mini-kinosalu, pustim si to znova (osamote) a tusim, ze plnemu hodnoteniu sa nevyhnem. (8.2/10) (23.01.2008)