Cesta domů

Skoro je až k podivu, že před Hrdinou a Klanem létajících dýk točil Zhang Yimou filmy jako Cesta domů (The Road Home). Je to filmové ztělesnění jednoduchosti a prostoty a zároveň důkazem, že i v nich se může skrývat neuvěřitelná krása, půvab, síla. ___ Současný začátek a konec mi ne úplně seděl, takže 90%. (29.12.2004)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,280,490║Tržby Celosvetovo $6,780,490║ Vizuálne poňatie tu jednoznačne zatieni príbeh, ten je až moc jednoduchý a tým pádom nijak zvlášť zaujímavý, aj keď natočený s citom a dá sa doslova povedať v reálnom príbehu ako zo života. Len mne osobne tam chýbala silnejšia príbehová väzba. /60%/ (30.09.2008)

Ať se snažím sebevíc, větší hodnocení Cesta domů ode mě nedostane. Krásné prostředí, překrásná Zhang Ziyi, až monumentální hudba, ALE... Ten příběh je vlastně tak jednoduchý, že by si zasloužil zpracovat spíše formou krátké, třicetiminutové povídky, to bych sáhl k hodnocení dokonce maximálnímu. Ono se to někde v polovině začne vléct a táhne se to ještě dlouhou půl hodinu. Nic se prakticky neděje, jen Zhang pobíhá či stojí nebo sedí na stále stejných lokacích (které jsou tři nebo čtyři) a po chvíli se to prostě okouká. Za první polovinu jednoznačně pět, vinou delší stopáže (nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu u devadesátiminutového filmu) a jednoduchého příběhu však musím sáhnout, ať mě to sebe víc mrzí, na tři. (01.12.2008)

Čínska kinematografia mi vždy pripadala buď nepochopiteľná, alebo príliš gýčová a snažiaca sa prispôsobiť hollywoodskemu vkusu. Režisér Zhang patril pre mňa až dodnes do tej druhej skupiny. Bol to pre mňa výrobca filmov s nádherným vizuálom, ale s násilným pseudočínskym a pseudomorálnym obsahom. Tento film je čosi úplne iné. Je naozaj nádherný, vnútorne silný a tak kryštálovo jednoduchý, že je univerzálne, všeľudsky zrozumiteľný, hoci je nastavený presne podľa vkusu západného diváka. Niekto by mohol povedať, že je to srdcervúci gýč a mal by kus pravdy, ale mne to v tomto filme nevadilo. (25.04.2009)

"Pocta Abbásovi Kiarostámimu". Aspoň tak sa vyjadril režisér o minimalistickom príbehu maximálnej lásky medzi dievčaťom a učiteľom. Zrkadlí sa v ňom sila oddaného čakania, splnenie sľubov vyslovených dychtivým, doširoka roztvoreným očiam aj za cenu neskoršieho odriekania, úcta k tajným želaniam predkov a základné pravidlá správania sa, vyjadrené v pár učiteľom pripravených, nahlas odriekaných a žiakmi opakovaných vetách: "Jar, leto, jeseň, zima. Východ, západ, juh a sever. Zapisovať si zaujímavé udalosti do denníka." Jemným štetcom zachytené obrazy okolia malej čínskej horskej dedinky v striedaní ročných období, symbolizujúcich pretrvávanie sily lásky v premenách farieb prírody. (28.12.2005)