Umění zapadnout

George, nepochopený depkař, který cítí, že je smrtelný „ehm“ odmítá spolupracovat s okolním světem, protože ve své podstatě nic nemá smysl, celý svět je proti němu... zkurvený umělec. Celé dni je tak čumí tím svým otravným dětským, bledým ksichtem někam do neznámá a v tom zbadá ji, Sally. Sally co by dívka z jiné společnosti si k němu jakýmsi zázračným způsobem najde cestu a jak jinak, najednou má vše smysl. V tady tom časovém úseku toho stihnou hodně, až nakonec George najde sám sebe, jak úžasné, poetické, mistrovské. Vysmrkal sem pár kapesníčku, podepkařil nad tím kolik lidi denně zemře, protože s tímhle na mně Goerge vybafl hned v úvodu a nakonec sem se dozvěděl, že vše dobře dopadne. Pozoroval sem to nejspíš proto, že mívám senilní neděle, naštěstí mně to opravdu rychle „pokaždé“ přejde. 2/10 Každopádně rozebral sem to jen tak povrchně, jistěže to mnělo hlouůubku. (15.01.2012)

Postava Highmora na můj vkus byla až moc sebelítostivá a zároveň sebestředná až pyšná, že to zkazilo i jinak nadprůměrné momenty filmu. Jeho podrážděnost, pohrdání vším a pocit ublíženosti by byl o dost snesitelnější, kdyby netrval asi 83 z 84 minut filmu, takhle z toho vznikla nadhodnocená povrchní otrava, která je sice hezky natočená, je ale těžko snesitelná. Navíc mě, jako ženě, se opravdu těžko věřilo Robertsový, že by chtěla trávit tolik času s tim egocentrickym, nedomrlym ,antikoncepčnim ufňukancem Highmorem, ze kterýho bude použitelný jedinec mužského pohlaví asi až v příštim životě, takhle to fakt nefunguje. (18.11.2011)

Vylhané indie drama, z kterého je na hony cítit konstrukt. Nevadí mi šablonovitost charakterů (hlavní zdeptaný hrdina, sympatická, ale komplikovaná dívčina, nestálý mentor atd.), pokud se tvůrcům podaří vdechnout jim opravdovou osobnost a nevadí mi schematické vystavění podobného typu příběhů, pokud působí přirozeným a plynulým dojmem. V The Art of Getting By však postavy nežijí, pouze plní scenáristou zadané úkoly a přesouvají se z jedné nedomrlé sekvence do druhé, jako by autor předtím nakoukal žánr a musel z něj nutně vyextrahovat všechno, aniž by jakkoliv přemýšlel o vlastních hrdinech a vlastním příběhu (postavy se tak často pohybují na místech, dělají a říkají věci, které byste v jejich věku nečekali). Skvělá alternativa se nabízí v podobě It´s Kind of a Funny Story, který rovněž nabízí možnost docenit talent Emmy Roberts. (30.12.2011)

Podle hodnocení jsem si myslela, že to bude stát fakt za to, ale tohle je jeden z filmů, který by měl být spíš v modré barvě než v červené. Byla jsem hodně zvědavá na Freddieho. Neříkám, že to zahrál špatně, jen z toho nejsem nějak odvázaná. A chvílema to celý bylo dost nudný. Hodně jsem taky postrádala filmovou hudbu, který tam bylo pomálu. Jsem fakt hodně zklamaná a dávám jen 45%. (05.01.2012)

Zase Emma Roberts, a zase jeden takový snímek ze života. Námět se řídí pravidlem v jednoduchosti je síla, a vychází to. Do hlavních rolích dali mou oblíbenou Emmu, a k ní poměrně neznámého Freddieho Highmore. A jak to celé funguje? Výtečně. Mezi nimi to klape přesně jak má, je zde dobře zvolená stopáž a celkově to ubíhá pěkně rychle. I když to nepatří zrovna mezi perfektní filmy, přihmouřím oko za Emmu, a přidávám jednu star navíc. (02.12.2011)