Candyman 2: Sbohem masu

Jak už název napovídá, vydáme se na cestu vegetariánství, konkrétně včelích produktů, aneb Sweets to the Sweet. Zrcadla slouží jako plátna, které mají přihlížející vylekat, nebo obelhat tím, že nic nepřijde, Glass pokračuje ve znepokojivé stopě, občas se objeví legrační snaha samoúčelně vystrašit a do toho Toddovic Toník jako kapitán Hook s podkožním úlem a zlověstně mléčným bělmem. Pravda, New Orleans při Mardi Gras není posprejovaný beton chicagského Cabrini-Green, ale jako místo Medáčkovi nové štace plní svůj účel. Nechci být hnidopich, ale jakou ohebností loketního kloubu musí Candyman disponovat, aby dostal hák pod tím úhlem, co můžeme vidět, skrz trup těch, co vedli před zrcadlem silácké řeči? (24.07.2023)

Bohužel to, co první film povyšovalo nad běžný průměr, zde chybí. Sice se film drží zaběhnutých kolejí námětu Barkera, ale zmizel ten vtíravý dotaz, zda hlavní záporák reálně existuje, nebo zda jde jen o utkvělou představu postav filmu. Není to vyložené zklamání, ale děj nemá moc čím zaujmout, strhnout a děsit. Vše hororové se točí okolo nepříliš hororové postavy, která vlastně přišla o své jediné pravé hororové vlastnosti. Candyman 2 je pouze nový o vysvětlení minulosti, pár záběrů z ní a o postavu, která uvěří hlavní hrdince. Trpkých, ale zasloužených 50% = 3-/5 (01.03.2015)

Neuvěřitelná blbost a ztělesnění snahy ždímat úspěšného předchůdce :). Vlastně to asi ani jinak nešlo, když Candyman nemůže mít smysluplné pokračování, protože prostě skončil uzavřeně. Co na tomhle hlavně nudí je snaha opisovat i kostru děje, kterej je podpořenej úplným nepochopením a předěláním candymana, ze kterýho je teď prostě tuctovej zlej duch. A jediná možnost, jak přeprat tuctového zlého ducha, je napsat tak hloupé vyústění a umělou předcházející zápletku, že prostě Candyman v šoku zapomene, na které ruce má hák, a facepalmem si přivodí zranění neslučitelná se životem. Přinejmenším do třetího pokračování. (18.04.2013)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candy...no aby som to neprehnal. Pokračovanie kultovky, ktorú doladil hlavne soundtrack od Philipa Glassa, je pitvorčinou chcejúcou ísť rovnakou cestou ( a rovnakými finančnými zárobkami ), ako predchodca, ale snaží sa málo. Už len podnázov dáva tušiť, že tu nejde len o pôst ako taký, ale aj o spätný progres týkajúci sa hororových ingrediencií. Snáď nabudúce. (25.08.2017)

Narozdíl od jedničky žádná sláva. Zůstal jen skvělý Tony Todd a jinak kromě až nápadně podobného děje tu snad nenajdete podobně výborného zřejmě nic. Dokonce i krev se změnila, v prvním díle nebyla fialová ale červená. V důsledku to ale není vlastně tak špatné pokračování, když už by nic, tak je aspon originální místem, kde se nachází, podobně, jako tomu bylo i v prvním díle. (08.01.2011)