Vládce prokletých přání

Tak nevím jestli když někoho potkám si budu něco přát :) Raději asi ne. Wishmaster je pěkně inteligentní horor se špetkou humoru, který se tváří originálně. Potěší hostovačky známých hrdlořezů z let minulých ať už je to představitel Jasona nebo opět výborný Robert Englund. Zkrátka je to taková trošku bilanční procházka pro fandy několika stěžejních hororových sérií. 40% (15.07.2010)

Kto by netúžil aby sa mu splnilo každé prianie? Lenže všetko má svoju cenu.... Zaujímavý polodiabolsko-poloduchársky príbeh zahalený do príjemnej mysterióznej atmosféry. Potešila aj hudba a masky. Ako bonus je tu možné nájsť kopec krvi a pár vydarených gore momentov. Bolo zábavné sledovať, ako džin želania ľudí dokázal prekrútiť a splniť ich spôsobom, akým si to ale nikto z nich nežalal. Koniec potvrdil, ako je niekedy dôležité zachovať si chladnú hlavu a zdravý úsudok. V každom prípade ide o jeden z vydarených hororov 90. rokov. 70/100 (19.11.2014)

I přes značné množství krvavých scén mi označení horor k tomuto dílku příliš nesedí, je to spíše taková ostřejší pohádka, u které jsem se velice dobře bavil a kterou si ještě v budoucnu určitě několikrát pustím. Parádní námět, kterého zde tvůrci plně využili, výborné masky a plejáda známých herců v drobných roličkách musí každého poctivého fanouška přinutit chrochtat blahem. Stejně tak, jako Endglunova galerie zapomenutých božstev, které jen tak mimoděk vévodí socha démona Pazuzu z nepřekonatelného EXORCISTY. (31.01.2008)

Wishmaster je zábavný horor, z ktorého cítiť vplyv Wesa Cravena a ktorý možno napriek vlažnému prijatiu zo strany kritikov kľudne priradiť k tomu najlepšiemu, čo v pre hororový žáner nie príliš priaznivých 90. rokoch vzniklo. Jeho hlavným ťahákom je postava uštipačného a sarkastického džina, ktorý neustále boduje svojím čiernym humorom a svojským prístupom k ľudskej rase. (27.05.2010)

Tak po letech musím jednu hvězdu přidat za poctivé masky, mechanické efekty a báječné gore. Jeden večírek u dvora ve starověku, druhý u pana Beaumonta (R.Englud) v současnosti. A copak mají společného? Šťavnatý masakr! Létající hlavy, stahování z kůže i masa (ten kostlivec byl fajn), mutace do krokodýlů a zrůd....považte jen, že klavír nemusí být jen na hraní, ale třeba i na trhání hlav. Nechybí ani vtipné momenty - ,,Přeji si, abyste prošel skrze mě." Oživlé sochy, vyzvracená kreatura připomínající Věc a odřezávání obličejů. Pro džina není těžké přinutit kohokoliv k vyřčení jakéhokoliv přání, když dotyčný neví, že ho to bude stát život. ,,Ano, chci přestat stárnout!" A navrch devadesátková hudba - Cellophane, Eating Crow či Southpaw - není sice úplně můj šálek, ale Mötorhead jsem si při závěrečných titulkách vychutnal! (21.07.2017)