Umělec

Vzpomínka na dvacátá léta minulého století, kdy film již nechtěl mlčet. Nově nastupující plejáda herců a hereček v tom viděla svou příležitost, pro jiné to znamenalo konec krásně rozjeté éry. Výborná pocta všem těm přivandrovalcům do Ameriky, kteří se nedokázali se svou chabou angličtinou dále pohybovat ve světě filmového průmyslu. (28.01.2012)

Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% (11.11.2015)

Kdo trochu zná moje hodnocení, ten moc dobře ví, že pokud něco nejsem, tak fanoušek němých filmů. Mám k nim podobný vztah jako k pizze Margherita - nemám proti ní nic osobního, ale aspoň bez šunky (zvuku) to prostě není úplně ono. Proto jsem tenhle film nijak extrémně netrpělivě nevyhlížel. V horším případě jsem čekal nesympatickou romantickou artovou sázku na oscarovou jistotu, v lepším případě pak snesitelnou a upřímnou, ale přesto poněkud nudnou podívanou. Chyba lávky, příjemněji mě The Artist snad ani překvapit nemohl. Velmi zábavný, milý, okouzlující film, který zvuky nepotřebuje. Ale když už nějaký použije, tak to stojí za to - viz například zvuková noční můra. V závěru jsem pak měl takový ten pocit, který jsem zatím letos u ostatních oscarových nadějí neměl - pocit, že jsem právě viděl výjimečný film. Takže upřímně fandim. A to říkám jako člověk, který obyčejně oceňuje spíš obsahově a/nebo formálně progresivnější filmy před "retry" (jako loni The Social Network před The King's Speech). 9/10 (21.01.2012)

Možná znáte ten pocit, kdy si pustíte film a on vás od samého začátku něčím tak nadchne, že máte vizi jasných pěti hvězdiček. V průběhu sledování pak nadšení mírně opadne a už si nejste tak jistí s prvotním dojmem ohledně hodnocení. A jakmile naběhnou závěrečné titulky, tak pořádně nevíte, zda to bylo na tolik či tolik hvězd. Přesně takto jsem to měl s The Artist. Nakonec jsem však ze 4* dal 5, neboť mne nadchla (již od úvodní scény) hudba a herecké výkony. V případě němého snímku je daleko více třeba teatrálních výkonů, aby divák lépe pochopil, o co asi v dané scéně jde. Jean Dujardin a Bérénice Bejo opravdu na plátně kralovali a já s radostí sledoval každou jejich grimasu. Chválím také psíka, který často potěší svoji přítomností (ano, není nad sentiment). Děj jako takový je též velmi zajímavý a poutavý, ke konci dojde i na napětí, což opět zvedlo můj dosavadní dojem, jenž v některých pasážích snímku mírně upadal - přece jen nejsem jako divák zvyklý sledovati němé filmy, tudíž mi často tento oscarový počin přišel mírně zdlouhavý. Dost už slov. 5*, spustit přehrávač hudby a opět si vychutnat soundtrack a nechat se pohltit atmosférou doby konce 20. let, kterou Michel Hazanavicius svým divákům předložil na zlatém podnose. (21.01.2014)

hlavny hrdina zazil na vlastnej kozi stare dobre "pyche predchadza pad" a "svetska slava, polna trava"... Takmer bez slov, ale vypovedane bolo vsetko. Nebudem sa opakovat, herci boli neuveritelni! Tento film ma preniesol takmer o storocie spat do minulosti, duch tej doby na mna priam dychal, a to tak intezivne, ze som si cely cas musela podupkavat nohami! No co dodat, aj ti, co su skalopevne presvedceni, ze film musi byt hovoreny, hor sa do tohto filmu a popierajte svoje predsudky :) A Berenice, ach jaj, to je kosticka! (20.01.2012)