Umělec

Bublina splaskla. Nejedná sa pravdaže o zlý film, ústredná dvojka je veľmi šarmantná a atmosféra je príjemná, ale film zbiera body len vďaka svojej terajšej neokukanosti. Ak by som však mal film porovnávať s nemou čiernobielou Hollywoodskou tvorbou z daného obdobia, našli by sa desiatky lepších filmov. Film roka? Ani náhodou a filmom roka ho môžu označiť len ľudia s nostalgiou v oku, ktorým nemá doba chýba a je to pekná novodobá ojedinelá spomienka alebo ludia, pre ktorých je to film originálny (čo je pravdaže z pohľadu filmovej histórie blbosť). 5 Oscarov? Každopádne to dokazuje, že by sa malo členstvo akadémie radikálne omladiť. Ako pocta jednej ére filmu dobré, ale druhýkrát to už vidieť rozhodne nechcem. (11.03.2012)

The Artist je vzdaním holdu nemým filmom 20.rokov, ktoré sa vo svojej dobe tešili zástupu milovníkov. Velenie však prebrala zvuková technika a nemé filmy nekompromisne upadli do zabudnutia. Tento film ma preniesol do doby v Hollywoode, kedy táto obrovská zmena zasiahla nielen filmový priemysel, ale aj život slávneho Georgea Valentina, ktorému sa život rozpadol v jednej jedinej sekunde. V stupňujúcich intervaloch s nádychom tragédie je tu vynikajúcim spôsobom zobrazené jeho vnútorné rozpoloženie a neschopnosť prispôsobiť sa novým zmenám. Vážim si tento film, jeho posolstvo, skvelých hercov a najmä tú príjemnú atmosféru vekov minulých. A záverečnú tanečnú pasáž a lá Singing in the Rain som si pustila trikrát za sebou - grandiózna! (26.01.2012)

Hugo byl poctou filmu, The Artist je filmem, který si poctu zaslouží. I přes svou obrazovou (formát 4:3) a zvukovou omezenost, je totiž vizuálně podmanivější než většina CGI filmů a příběhem poutavější než většina ukecaných romantických komedií. Jean Dujardin vypadá (i hraje), jako kdyby strojem času přicestoval přímo z 20. let a už jen kvůli psovi Uggiemu by měla Akademie začít uvažovat nad udělováním "zvířecích" Oscarů. (09.01.2012)

Tenhle film jsem viděl asi čtyři dny před předáváním Oscarů. A po jeho zhlédnutí jsem mu přál, ať promění nejlépe všechny nominace. Nakonec proměnil "jen" polovinu, ale nutno podotknout, že tu prestižnější. The Artist je film, který skládá dokonalou poctu všem filmům a hercům němé éry. Speciálně první půlhodina je prakticky dokonalá, okouzlující, geniální, hravá… zkrátka, adjektiva mi nestačí. Pak to trošinku ztratí na tempu, ale jen proto, aby vás film v posledních dvaceti minutách odrovnal. Jean Dujardin na mě působil, jakoby nějakým nedopatřením skončil v naší době, protože ty jeho grimasy, pohyby, úsměvy… kdo viděl nějaký ten starý film (a ne, starým filmem nemyslím snímky z roku 1980, 1970) tak musí vidět, jak skvěle se s tím Jean popral a jaký obdivuhodný výkon předvedl. Totéž Bérénice, překrásná, svůdná, ztřeštěná (scéna, kdy tančí, aby se dostala do komparzu, patří asi k tomu nejlepšímu a nejsladšímu, co ve filmu najdete) a dokonalá. Trvalo mi prakticky týden, abych napsal nějaký smysluplný komentář, který by nějak vystihl to, co jsem cítil při tomto snímku. Ale stejně se mi to nepodařilo. Napíšu to takhle - tohle je opravdový vítěz Oscarů roku 2012 a film, který jsem neviděl naposled. 100 %. (29.02.2012)

U tohohle příjemného snímku mám jediný problém s tím, že je skvělý ze svého námětu a principu provedení, ale jinak v něm není žádný režijní nápad, nečekaný zvrat ani překvapivý prvek. Je to film bezesporu půvabný a s kouzlem, ale zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. A není to tak trochu chyba? (21.01.2012)