Vinou lásky

Tak trošku novodobé pinku eiga s kriminální, mrazivě vyhlížející zápletkou a intelektuálními vložkami (kolem kterých se neustále krouží a mluví náznakem, viz ve filmu tolikrát zmíněný "otcův" Zámek). Dost možná i kritické pojednání o soudobé japonské společnosti a přiznané i nepřiznané (tedy skrývané) realitě / rolích v ní, touze, přesto přese všechno ale jen průměrný film s japonsky nadprůměrným poprsím a krásnou ukázkou vodního sportu, kterou mohl celý film s klidem na duši skončit... │60% (06.08.2012)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)

Musím se ač nerad přiznat, že tentokráte jsem Siona skutečně příliš nepochopil. Podle mne se film dá brát asi z více hledisek, význam je trochu zahalen a přesahuje jej forma, která je maximálně "sexuální a erotická". Chvílemi jsem měl trochu i pocit, že se koukám na nějaký tradiční japonský "pinku-exploiter" a že ve filmu je až nadmíru "přesexováno" ... Navzdory těmto výhradám jsem se žádného zklamání nedočkal. Sion Sono je stále v absolutní formě a předkládá nám totální osobnostní rozpad jedné uťáplé 30ti leté ženušky na pozadí nuceného sexu, prostituce, hledání sebe sama až totálního úpadku a sebedestrukce. Příznivcům japonské kinematografie a režiséra rozhodně doporučuji a opět tleskám!!!! Super snímek!!! (25.12.2011)

2 a pol hodinový Director's cut považujem za jedno z najdepresívnejších a najťaživejších audiovizuálnych diel, na ktoré som kedy narazil. Komplexná a rozprávačsky podnetná strhujúca špirála mučivého spoločenského bahna zaliata do žánrového rámca pinku eiga, exploatačných filmov, antických alegórií, Kafkovho Zámku a freudovskej pudovej obsesie. Z tejto temnej výpravy až na dno sa späť do reality šplhá len veľmi ťažko. Jeden z vrcholov režisérovej tvorby. (07.12.2015)

Zaujímavo poňatá interpretácia románu Franz Kafka: Zámok, založená na skutočných udalostiach, zobrazujúca trpký osud japonských prostitútok. Najdôležitejšia postava je mladá Izumi, ktorá je unudená a znechutená svojím doterajším stereotypným životom v uzavretom prostredí a tak sa snaží nájsť útechu v niečom novom. S tým ako nachádza šťastie sa stáva smelšia, pôsobí sebavedomejšie, krajšie, no stále sa jej nedarí začleniť do spoločnosti. Cíti, že tam nepatrí. Film sa postupne mení na hľadanie akéhosi zámku, ktorý je však symbolom zmyslu života. Ide o emocionálnu intelektuálnu psychologickú drámu, ktorej porozumieť je umenie ;) (14.01.2012)