Vinou lásky

Musím se ač nerad přiznat, že tentokráte jsem Siona skutečně příliš nepochopil. Podle mne se film dá brát asi z více hledisek, význam je trochu zahalen a přesahuje jej forma, která je maximálně "sexuální a erotická". Chvílemi jsem měl trochu i pocit, že se koukám na nějaký tradiční japonský "pinku-exploiter" a že ve filmu je až nadmíru "přesexováno" ... Navzdory těmto výhradám jsem se žádného zklamání nedočkal. Sion Sono je stále v absolutní formě a předkládá nám totální osobnostní rozpad jedné uťáplé 30ti leté ženušky na pozadí nuceného sexu, prostituce, hledání sebe sama až totálního úpadku a sebedestrukce. Příznivcům japonské kinematografie a režiséra rozhodně doporučuji a opět tleskám!!!! Super snímek!!! (25.12.2011)

Je to skvelá dráma od Shiona Sona. Má výborný príbeh o žene, ktorá sa snaží byť tou najlepšou a najposlušnejšou manželkou svojmu milujúcemu manželovi, úspešnému spisovateľovi, ale časom si začne uvedomovať, že jej už v tomto stereotypnom živote niečo chýba a tak sa skúsi zamestnať aspoň v obyčajnom obchode, kde si ju pre jej krásu všimne fotografka aktov a ponúkne prácu. No po tomto zážitku si začne uvedomovať svoju potlačovanú sexualitu a stretnutie so skúsenou prostitútkou milujúcou svoju prácu jej úplne zmení život. Spracovanie je perfektné, spočiatku to vyzerá na drsný krimi thriller, čo sa ale po chvíli zmení a síce určitá krimi zápletka sprevádza celý film, ale má len málo priestoru, prvoradé je niečo úplne iné. A tým je hlavná hrdinka, ktorá sa postupne mení a toto je vynikajúco podané, pozerá sa na to veľmi dobre, po strete s novou priateľkou, ktorá ju začne zaúčať do tajov prostitúcie, ale nie práve klasického typu to začne byť ešte zaujímavejšie, no vrcholom filmu je rozhodne posledná tretina, od rozhovoru pri stole s dlhým monológom matky to začne mať tú pravú atmosféru, v ktorej je Shion Sono majster, začne to byť psychologickejšie, príde jeden síce očakávaný, ale aj tak výborný zvrat, ktorý tomu dodá ten správny náboj a z tohto som už skutočne nadšený. A keď si pomyslím, že za celý čas som narazil iba na jednu maličkosť, bez ktorej by som sa obišiel, záverečnú činnosť hlavnej hrdinky pred malými chlapcami, tak nemôžem inak, než chváliť. Nedá sa nespomenúť tá mimoriadne erotická forma tohto filmu, jedna šťavnatá scéna strieda druhú, väčšinou za hranicou toho, čo sa dá v bežných filmoch vidieť, čo by mi inak vadilo, ale tu to len predsa má svoje miesto a tie rôzne praktiky k zmene hlavnej hrdinky patria. Herecké obsadenie je skvelé, každá dôležitá postava je nielen veľmi zaujímavá, ale aj skvelo zahraná, či už hlavná hrdinka Megumi Kagurazaka, jej nová priateľka Makoto Togashi, detektívka Miki Mizuno, ktorá ale nemá až tak moc priestoru a všetky mužské postavy. Réžia a technická stránka sú dokonalé, štýl tohto režiséra mám veľmi rád, každý záber má svoju hodnotu, tu nemôžem nič vytknúť. A k tomu ešte tá výborná hudba, obzvlášť klasického typu. Za dokonalým Love exposure síce tento film zaostáva, ale inak som skutočne nadšený, nikdy by ma nenapadlo, že film s takouto tématikou okolo prostitúcie a podobne ma takto dostane, ale Shion Sono je génius, zvládol to dokonalo po všetkých stránkach a ja som nadšený. V súčasnosti nepoznám kvalitnejšieho režiséra. 88% (05.08.2012)

Policisté objeví hrůzné lidské ostatky.. Střih..Izumi se nudila a místo koupě medvídka mývala začala nevázaně šukat s kde kým, při svých sexuálních toulkách jednoho dne potká mladého japonského Kafku, který ji ukáže svůj stojící Zámek a seznámí ji s odpornou a starou děvkou Mitsuko. Na pozadí obšťastňování různých kunčoftů se odvíjí psychologické drama mezi dvěma ženami - začínající a zkušenou štětkou. Mitsuko Izumi vezme do učení ( paralela s mnoha podobnými snímky je přímo nasnadě, např. Karate Tiger nebo Přátelé zeleného údolí) a předvádí ji krásy svého řemesla, nejde o prachy, jde o to si pořádně zašukat. Před očima se nám postupně odhaluje pravá podstata mravní nedokonalosti hnusné Mitsuko - nechci spoilerovat , ale má to samozřejmě souvislost s otcem, který si rád zpíval: Chtěl bych být víc než jen přítel tvůj, tak dej si říct a chvíli stůj. Po mnoha prošukaných hodinách stane i Izumi tváří v tvář svému sžíravému problému, který ji vehnal do náruče zhýralé Mitsuko... Tolik prý krutý Sonův příběh, který neměl šmrnc ani údernost např. Studené ryby a už vůbec sílu Pod Vlivem lásky. Sono přidal na určité složitosti a jakýsi asi artový přesah a můj mozek to vyhodnotil následovně : Hmm dobrý začátek ........................................Nahá Izumi !!!! .........šukačka.....šukačka....šukačka.................................. (tady jsem klimbal).................konec. (22.01.2013)

Filmařsky opět čirá symfonie sladěnosti a vizuální nápaditosti. Ale přece jenom jak už jsem od toho Shiona něco viděl, tak už to není ten wow efekt jako poprvé. Nicméně uznávám, že podobně sugestivně (nebo pouze prasácky explicitně?) by to asi nikdo jiný nenatočil – nebo alespoň v tuhle chvíli mě nikdo nenapadá. Netvrdím, že je to od začátku do konce samoúčelné, tady se určitě nabízí interpretace v duchu sexuální frustrace a toho, co „všechno se může stát“, když dojde k „probuzení“ a až kam může počáteční touha po občasném pichu zajít (navíc, když se Vás ujmou ti správní lidé, že…). Je to diametrálně odlišná tvorba od Evropy či Ameriky, která má vlastní pravidla a vůbec si neláme hlavu s jakýmikoli hranicemi. Vždy mi bylo blízké porušování zavedených postupů, konvencí a samotné umění šokovat či znechutit diváka (ať už přímo vizuálními prostředky nebo pomocí psychologického teroru), leč zde jsem měl občas pocit, že je prostě potřeba šokovat za každou cenu na úkor větší dějové sofistikovanosti či většího přesahu. I tak ale nářez jako sviňa.) (20.07.2013)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)