Usagi doroppu
Bunny Drop
Obsahy(1)
Příběh o soužití sedmadvacetiletého, svobodného a pracovně značně vytíženého Daikichiho a šestileté dívenky Rin. Ti dva se poprvé potkají na pohřbu Daikichiho dědečka, kde se Daikichi dozví, že malá Rin je dědečkovo nemanželské dítě - a tedy Daikichiho teta. Otráven přístupem své rodiny, ve které se nikdo nechce o Rin postarat, se Daikichi rozhodne vzít si ji k sobě sám a přes noc se tak vlastně stát svobodným otcem. (Sykon)
(více)Videa (2)
Recenze (23)
Matsuyama působil v roli svobodného "otce" roztomile. Vždycky je u něj zajímavé sledovat tu škálu různých rolí, které zvládá, ať už jsou jakkoliv odlišné. Ani se nedivím, že už za své herecké výkony získal tolik cen. Ale tento film kromě hereckého výkonu Matsuyamy stál především na vykreslení vztahu mezi ním a malou Rin, kterou hrála Ashida Mana. To bylo opravdu povedené. Je sice škoda, že už nezbyl žádný prostor pro rozvoj vztahu mezi Daikichim a Yukari (Karina), ale to nakonec v podstatě nevadí, protože tento film byl koneckonců o něčem jiném než o romantické lásce. ~(3,8★)~ ()
Extrémně dobře zasloužené čtyři hvězdičky. Díky extrémně úžasné holčičce a velmi přirozeným ostatním postavám, jeden z nejhezčích počinů žánru "dětský film". ■ Píseň v němčině, která zazní ve fantazijní scéně, se jmenuje Die Konkurrenz a je od německé skupiny Wir sind Helden ("My jsme hrdinové" nebo "My jsme zachránci"). Skupina vznikla v roce 2000, konec oznámila v dubnu 2012, skladba o konkurenci, která "nespí", je z roku 2008. ■ Po třetím vidění přidávám jednu hvězdičku. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=GHmRtRj_0V0 ()
Úsměvně, trochu melodramaticky podané, ale celkem příjemně. Trochu jsem nepochopil ty japonský reálie, jako že cizí dítě může si vzít někdo příbuzný a co matka, otec to předtím řešil jak? Matka prostě dceru nechce. Ok.Úřady nic? To jsem se nedozvěděl. Ale holčička je vážně roztomilá a strasti novopečeného rodiče jsou zábavné. ()
Budu srovnávat s anime, protože jsem se na hranou verzi koukl jen díky tomu, že se mi líbilo. Jedenáctidílné anime má zhruba stejně obsahu jako dvouhodinový film, došlo tedy k jistému zahuštění... Zároveň s ním ke zvážnění a výběru povětšinou serióznějších témat a zreálnění postav (jakkoli třeba sestra byla v anime výrazně zajímavější, ostatní, zejména matka Rin, mi zde přišli uvěřitelnější). Vyprávěné hodnoty jsou stejné, příběh nedoznal proti anime změny, jen se více od povrchního extrémního navozování nálady soustředí na důkladné vysvětlení všech motivací. Paradoxně, protože je to menší náladovka, hodnotím o něco hůře. ()
Pro profi plačku, jako jsem já, to je naprosto ideální záležitost. Další z mých balzámů na duši a film, který uvidím nejednou. Celou dobu jsem se tu culila jak měsíček na hnůj, až se mi z toho culení sem tam zarosily oči. Ale možná to ani nebyly oči ale brýle. Žádné složité řešení vztahů, nic nemuselo být hned, protože čas prostě musí uzrát, aby do sebe události zapadly jako dílky puzzle. A i když má všechno svoje úskalí, tak není třeba hned všechno lámat přes koleno. Někdy stačí, když to necháte plynout. Tím vším pro mě tahle milá záležitost je. No a jako bonus byly taneční etudy hlavních dospělých hrdinů. O to víc, že tanečnicí byla Karina, která se pomalu ale jistě stala mojí nejmilejší japonskou herečkou. :^) ()
Galerie (4)
Photo © Showgate
Reklama