Černý Petr

Neuvěřitelně dravý film, který nepotřebuje konvenční stavbu děje, ale vystačí si s pozorováním. A pozorovatelem nesmírně silným (a rovněž krutým a ironizujícím) se zde ukázal být mladý Miloš Forman. Jeho pohled na hrdiny rozhodně není laskavý, ale má příchuť cynismu. Na krátké ploše bez hlavního děje vidíme zklamané postavy, střet generací a marné sny. Rebélie právě začínala - netrvalo to dlouho a česká nová vlna se proslavila i ve světě. (09.12.2005)

Jiná doba, jiný mrav. Stejné děti, stejní rodiče. Hravý Formanův film bych rozhodně neoznačil za "pronikavou psychologickou a sociologickou generační studii" a ony "zdánlivě bezvýznamné události" v životě šestnáctiletého chlapce se mi nejevily zdánlivými. Černý Petr je laskavým pohledem do hlubin študákovy duše. Možná máme dnes jiné mravy a priority, přesto budou ti naši caparti s pomalu usychajícím mlékem na bradě, čti pubescenti, stále stejní. Nejistí, zbrklí a přeplnění hormony. Takhle nějak si představuju lidskou komedii. Vivat mistře Formane! Čtyřka, za věčný rauš (úsměv) Petrovy mámy Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (13.06.2015)

Mám dojem, že je to právě Miloš Forman, kdo ve svých filmech (hlavně v Černém Petrovi, Hoří má panenko a Láskách jedné plavovlásky) úplně nejlíp vystihnul českou společnost 60. let, navíc s úžasným smyslem pro (většinou docela černej) humor. Černý Petr je výborná komedie, ale kromě toho skoro až psychologická studie celý řady lidských typů, ať už lidí střední generace, formovaných prožitkem války a atmosférou krušných poválečných desetiletí, anebo generace teenagerů dospívajících na počátku šedesátých let. Formanovy postavy jsou živý, uvěřitelný lidi, který se ze všech sil (a často dost neohrabaně) snaží vypořádat se svými rolemi v rodině, mezi kamarády, ve vztazích... Představitele všech rolí vybral Forman bezchybně, i když nejvíc pozornosti na sebe zaslouženě strhávají vynikající Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil. (17.11.2006)

Nerad bych, aby na mě Černý Petr zbyl. Nestalo se a to jsem s Milošem Formanem známou karetní hru hrál jen pomyslně. Zkrátka tyhle filmy nevyhledávám, kdy se mládež v totální totalitě bavila po svém, a všechno neslo punc autentičnosti. To je sice fajn, ale mě film musí bavit, v tomhle případě se to nestalo. Pro mě film, na který se podívám, a při vysokém hodnocení čekám přidanou hodnotu. Byl jsem znuděn nijakým dějem, podivně vyschlými dialogy a hercem v hlavní roli, který za celý film nezměnil výraz. Jeho poker face nebyl na místě, hráli jsme jinou karetní hru, ale evidentně soupeři nenesla karta. A soupeř si nezasloužil, abych ho nechal vyhrát. Návrat do šedesátých let nebyl pro mě. Černý Petr zbyl na Miloše Formana a spol. 40% (11.07.2012)

Po dvojboji Černý Petr + Lásky jedné plavovlásky si asi neodpustím dvojkomentář, protože tyhle dva filmy toho dle mého mají tolik společného, že by se ty komentáře beztak značně překrývaly... Docela dost dobře chápu lidi, kterým tyhle filmy nesedly, protože jsou o ničem. Ony JSOU o ničem, ale tak kouzelným, banálním způsobem, že tomu prostě nelze odolat. A nemohu se ubránit pocitu, že je tam něco z britského humoru. To typické protahování absurdních, trapných scén až za hranu je to, co známe z britských sitcomů. Ať už je to Petrovo hlídání v obchodě či sledování podezřelého pána přes celé město nebo úchvatný rozhovor Mildových rodičů před Andulou, následovaný "nekonečnou" postelovou, zcela absurdní, scénou. A to jsem si naivně myslel, že průkopníkem tohoto typu humoru je Ricky Gervais... 80% (01.06.2020)