Vlasy

Autoři originálního divadelního muzikálu z roku 1967 se s touto adaptací rozhodně neztotožňují a mezi důvody uvádí i to, že hippies jsou zde vyobrazení jako nějaký druh úchylných podivínů bez jakéhokoliv napojení na mírové hnutí. Je fakt, že Bergerova flower power parta tady žebrá, škemrá, leze na cizí pozemky, bere drogy, krade auta a chová se poněkud nezodpovědně a kdyby se tak chovali všichni občané, svět se za pár měsíců zhroutí. Co na tom, že jsou Vlasy dle kritiků „plotless“ a hudební číslo u odvodové komise zavání klipem Village People. Když C-130 Hercules otevře svou černou tlamu a začne polykat zástup mladých mužů, vše se spojí v kruh ve tvaru čtverce. Uvnitř je všechna ta revolta, svoboda, boj proti systému, válce a „penguinům“, dětinští snílci, co ani nestihli být muži. A vy, když kamera najede na Arlingtonský hřbitov, jen pohnutě koukáte, jak se obraz umí dokonale snoubit nejen s hudbou, ale i myšlenkou. Muzikály nevyhledávám, ale když už na ně přijde, jsou Formanovy Vlasy tím mým šálkem kávy. (03.07.2017)

Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80. let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super. (13.04.2005)

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo. (28.08.2018)

Ak by mal celý film kvalitu prvých 40 minút, bol by to pravdepodobne najlepší muzikál 19 storočia. Veľká škoda, že sa Miloš Forman snažil druhú polovicu filmu režírovať skôr do obyčajnej komédie, než do muzikálového žánru a práve preto, som sa ku koncu filmu začal do cela nudiť čomu dopomohla určite aj dlhá stopáž, ktorá mohla byť o 20 min kratšia. (25.04.2012)

Jak já bych rád žil podle svých svobodných představ, ale bohužel mi to nikdo nechce sponzorovat. Osobně si myslím, že by tak chtěl žít každý, ale kdyby to všichni uskutečnili, tak by přestal domácnosti navštěvovat plyn s elektřinou, benzín by se sám nevyrobil, jídlo by běhalo po lesích a mně by se to až tak nelíbilo. Avšak, když si odmyslím propagaci drog a příživnického způsobu života, tak musím uznat, že jako protiválečný apel s hudbou, zpěvem a tancem funguje snímek naprosto skvěle. (13.03.2013)