Neděle u Tiffanyho

Tak tohle byl rozhodně zajímavý film s docela originálním nápadem, který jsem ještě v žádném romantickém filmu nezaregistroval. Imaginární kamarád v dětství může být fajn, ale co když se tento imaginární kamarád objeví o 20 let v později v dospělé verzi věkově odpovídající hlavní hrdince? A co se stane, když dospělá verze tohoto imaginárního kamaráda přestane býti pro ostatní neviditelná a stane se z něj pravý nefalšovaný člověk se všemi radostmi i strastmi lidství? Odpovědi na tyto, ale i další otázky lze v tomto filmu najít, a právě díky tomuto tématu je film natolik zajímavý, že stojí za zhlédnutí. Jistě, pár zvláštních věcí, které nedávají logiku, by se tu našlo, ale když je zajímavý příběh, může do jisté míry logika jít stranou. A příběh zde rozhodně zajímavý je, a i když ve výsledku film není vlastně ničím jiným, nežli klasickou romantikou, kdy se hlavní hrdinka rozhoduje mezi dvěma chlapy, přesto je to film, který stojí za pozornost. Co se týče mého celkového hodnocení, tak jsem se právě díky onomu originálnímu nápadu s imaginárním kamarádem rozhodl pro nadprůměrné čtyři hvězdy. (07.02.2013)

Od počátku mě to nějak nebavilo, kamarádství s imaginárním kamarádem, který se po dvaceti letech zjeví a je skutečný nebo neskutečný, je to duch nebo výmysl nebo člověk nebo doprdele co vlastně, když se s tím dá aj souložit?? Postupně to šlo do čím dál větších sraček, až to dospělo tam, kam to směřovalo prakticky od začátku nebo aspoň od toho znovuzjevení a kam jsem si taky myslel, že to bude směřovat. Ne, tohle fakt nešlo. (27.12.2020)

Vcelku příjemná průměrná komedie, nebýt těch několika nechutně kýčovitých klišé, naprosto čitelného a předvídatelného děje a absolutní nelogiky filmu. Tohle je přesně to, co mě na romantických filmech vytáčí a co podporuje tu zkreslenou představu našich žen, že když přijde láska, hroutí se skály a je úplně jedno, komu kvůli tomu budou padat hlavy. Fajn, zamyslíme se. Jsem tuctová, nezajímavá buchta s osvědčeným partnerem, který mě miluje, je tolerantní a zajímá se, ale jednoho dne mi do života vstoupí vysněný buzna-kamarád, který se mnou bude vybírat hadry a mlátit se polštáři. To je jasné znamení, proč si ho hned nastěhovat do bytu a poslat tím celý vztah s přítelem do prdele a ještě se tomu divit. Kvůli tomu krátkodobému citu a poblouznění prostě budu bořit svět a je mi to úplně jedno. Tohle je ženská logika, kterou je neskutečně nebezpečné podporovat ve filmech a fakt se mi z toho zvedá kýbl, že to nikoho nepohoršuje tak, jako mě. No, abych jen nenadával, tak mimo výše popsaného je to příjemný tříhvězdičkový film s „dobrým“ (vzhledem k výše zmíněnému) koncem, což je občas prostě potřeba, co si budeme povídat. Pro Vánoční svátky jsou takové filmy fajn, jenže na výběr je z pestré škály o mnoho lepších filmů, takže proč sahat po tomhle dílku, které ještě názvem dosti mate a odkazuje ke známé Snídani u Tiffanyho? (09.04.2015)

Veselý romantický TV snímek kde září Alyssa Milano, které výborně sekunduje Eric Winter. Příběh o imaginárním příteli z dětství je zpracován do doby vánočních svátků a nadmíru dobře. Už první minuty děje dávají citům značně zabrat. Pravdou je, že jisté události a zvraty se u romantických filmů neustále omílají dokola, takže i zde vzniká určitá předvídavost. Tady je to ale tak mistrně sehrané, že výsledek předčí veškerá očekávání. Láska tu tak hřeje, že divák může doma vypnout přímotop. Na TV opravdu okouzlující počin, který si zaslouží svoji pozornost. (10.12.2013)

Desetiletou Jane všude doprovázel imaginární kamarád Michael, který byl skutečnější, než si její matka Vivian a další dospělí (včetně psychiatrů) mohly kdy představit. Jenomže v den Janiných narozenin Michael zmizel a Jane se vydala na pouť k dospělosti. Následoval časový skok o délce dvaceti let. Z Jane se stala ředitelka divadla a půvabná snoubenka nadějného herce Hugha. Z jejich budoucího sňatku měla největší uspokojení matka Vivian, jíž bylo lhostejné, jestli bude Jane v manželství šťastná – nejdůležitějším shledává materiální zajištění a naději, že Hugh Jane neopustí tak, jako to učinil její partner, Janin otec. Jenomže najednou se Michael do Janina života vrátil, na rozdíl od svého posledního angažmá je všem viditelný a i on „zestárl“ o dvacet let. To, jak se vpravuje do poměrů a vztahů, přináší nemálo úsměvných momentů, třebaže se začínají ozývat jakési disharmonické tóny... Ona disharmonie spočívá v trojúhelníku Jane – Hugh – Vivian, byť Vivian má pouze hodně vedlejší roli. Tajemství Michaelova poslání, tedy důvodu, proč byl k dospělé Jane vyslán, je prolomeno hned při prvním setkání Michaela a Jane s Hughem – Michael položí Hughovi tu nejprostší otázku: „Co na Jane miluješ nejvíc?“ A Hugh odpoví tím, že vysloví několik zásadních aspektů, jimiž Jane zlepšila jeho život, to znamená vše, čím mu „byla dobrá“. Kdyby – nebyl-li už schopen přímo na otázku odpovědět, lidi nemusí být nejpohotovější – hodil myšku a řekl cosi v tom smyslu, že je toho tolik a on si nedovede vybrat, pořád by to bylo řádově lepší než vděk vyplývající z jeho egocentrismu. No a tím drama končí, opona ještě nespadla, poněvadž se diváci musí dozvědět, zda Michael po splnění úkolu – otevřít Jane oči – opět nezmizí jako před dvaceti lety. Sympatické mi přišlo, že si Michael místo osamělého bloudění ulicemi a romantického zírání kamsi před sebe našel práci a vůbec tak nějak působí hodně civilně, prostě prima chlap. No a Jane... ta je zase hezká. 75% (09.01.2024)