Soukromé neřesti

Víte, kdy se vyléčí naše česká zemička a my se zase dostaneme na vysoký světový standard? Až češi pochopí, že pouze práce, kterou budu milovat, které si budu vážit, a kterou budu dělat z láskou a brát ji jako své poslání, je může osvobodit a přinášet radost nejen jim, ale celému okolí. Věřte, že lidé vycítí, když má někdo svoji práci rád. Jak to sem patří? Howard Stern je právě takový člověk - na povrchu drsný až vulgární, ale uvnitř přesvědčený, že posluchač je ten, který musí být spokojený v první řadě. Zároveň se mi líbila jeho solidarita z kolegy a jeho inteligence, z kterou řešil vzniklé problémy. Libilo se mi i to, že rodina pro něho byla svatá, i když část z jejího života musel odkrýt do svého vysílání. Nádherný, pravdivý film, který si na nic nehrál a nesnažil se z diváků dělat blbce, tak jak tomu bývá v posledních letech hodně často u jiných filmů. Pro mne jasných 5. (20.01.2010)

Tohle je jeden z filmů, kde hrálo strašny množství lidí samy sebe - v titulcích je to samej himself/herself. A protože sám sebe hrál taky Howard Stern, smrděla mi tady trochu sebechvála. Ale zase na druhou stranu to byla docela sranda. Obzvlášť když jsem to viděl poprvé, tak mě to uplně dostalo, ale podruhy už moc ne. Každopádně být amík, asi mě to bude brát víc, protože bych asi znal víc těch různejch osobností, rádiovýho byznysu a samotnýho Sterna. Fakt zajímavej týpek tenhle Stern. Chtěl bych si ho někdy poslechnout... (11.05.2016)

Na začátku byl jeden poměrně dlouhý a z mého nenáročného diváckého pohledu i dosti nudný úvod. Situace se dramaticky zlepšila až postupem času při příležitosti příjemného zaměstnání mezi snoby v newyorském rádiu [dabljů ééééén bí sí]. Tam se divák dočká obzvláště pěkné konfrontace názorů a je to opravdu švanda. Bohužel švanda, která netrvá dostatečně dlouho. Z režisérského pohledu se mi to celé zdálo velmi nepodařené. Jisté sympatie k snímku lze získat snad jen prostřednictvím šíleného Howarda Sterna, o jehož existenci jsem před zhlédnutím neměl ani malinké tušení a o jehož existenci se nebudu zajímat ani po skončení. Možná filmu škodí, že je životopisný a snaží se držet jakési reality, která je pro mě jen horou tajemství. Většina scének a legrácek se mi jeví příliš přizdisráčských, proto nabývám tohoto podezření. Koukatelné to celkově tedy je, zasmát se dá párkrát taky. Životní příběh hlavního hrdiny mě zásadně nezaujal a celkově se mi to prostě jeví jako ne moc dobře zvládnutá práce. Snad až lehce hraničící s amatérismem. Těžko říct, do jaké míry je tomu tak záměrně. Přes dvě červené nepůjdu. (23.03.2015)

"Zákaz užívání sedmi obscénních slov: hovno, kurva, mrdat, kokot, čurák, kunda, piča." A taky zákaz vtipů na nadýmání, vyměšování, močení, ejakulaci a jiné tělesné funkce. A to už trošku smrdí cenzurou, ale jsme přece v USA, kde je snad svoboda projevu. Nebo není? Není a nikdy nebyla, takže hovado typu Howarda Sterna mne dokáže zaujmout, i když bychom si při poměřování délky, tloušťky a tvrdosti penisu asi moc nerozuměli. Nicméně proti proklamování rozhlasové nahoty nic nemám a jeho soutěže mě poměrně bavily ("Doplňte celý název jednotky času. Nanose ... kunda"). (13.12.2016)

Vzpomínám, jak se mi tenhle film dostal zhruba před deseti rokama poprvé do rukou a jak jsem z něj byla unešená. Jenže tehdá jsem ho měla za 30 kaček půjčený a vhska byla kódovaná, tudíž jsem si mohla o opětovném pouštění nechat jen zdát a kamarádům vyprávět, aneb než započal komiksový boom, byli našimi hrdiny obyčejní lidé, kteří se pro svůj sen nebáli jít proti proudu a nadutým (čti konzervativním) bossům. Lidé jako Larry Flint, Andy Kaufman, nebo právě Howard Stern. A tací stojí za pozornost i dnes, tudíž jsem se za Howardovými memoáry po letech poohlédla a musím konstatovat, že ačkoli už jsem nebyla tak unešená jako kdysi, pořád je to parádní jízda plná břitkého humoru, který potěší. (15.12.2011)