Soukromé neřesti

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)

Howard Stern v kůži Howarda Sterna. Kdyby všechny autobiografie byly tak vtipné, asi bych na nic jiného nekoukal. Pro někoho je kontroverzní a otevřený Stern největším zlem, které stále chodí po planetě Zemi, ale na druhou stranu je neuvěřitelně zábavný a bezprostřední. Lže, lže a lže, ale vše to zabalí tak dokonale, že to divákovi nevadí. Scénám jako orgasmus během vysílání nebo Jenna J. ve studiu celá nahá (plus hláška o manželce...) se velmi těžko odolává a sám si nevzpomínám, kdy jsem se tak dokonale pobavil. Stern je osobnost a jeho výstupy např u Lettermana (byl tam několikrát, je sranda vidět, jak Letterman stárne a Stern je stále takový hippík....) jsou skvělé. Škoda, že více osobností nedokáže svůj život vidět jako Stern... to by bylo zábavy. ČT 1 zase jednou překvapila a potěšila. (26.07.2009)

mám rád ľudí, ktorý boria tabu. takými akými boli andy kaufmann či larry flint vo filmoch miloša formana. prekročiť isté hranice za cenu, že občas aj prestrelia. film o howardovi sternovi, ktorého hraje on sám ma však až tak za srdce nechytil. počul som, že tento film inšpiroval mateja "sajfu" cifru, ktorému v jeho snahe byť nekonvenčný držím palce. (05.04.2011)

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)

Proměnlivo. Většinu filmu jsem souhlasil s Alison, že Howard je hnusný hovado. Byly to hrozný oplzlosti a trapnosti, co si divák musel vyslechnout, a scénář v těch chvílích nikoho nešetřil a nikam nespěchal. Občas se něco podařilo, a hodně tomu pomohla filmově klasická černobílá silně kontrastní šablona - špatný-dobrý (nedaří se-daří se), a nic mezi tím. (22.12.2013)