Čtyři mouchy na šedém sametu

Spíš by se to mohlo jmenovat "Čtyři mouchy, snězte si mě". Přesně takhle pasivně hrdina v podstatě čeká na to, až si pro něj vrah přijde. Veškerou aktivitu i přemýšlení za něj musí obstarat vedlejší postavy, včetně těch komických, jako je Mariellův homosexuální detektiv nebo Spencerův Bůh. Když se takhle pasivně chová v jiných giallech Edwige Fenech, je to ještě přijatelné, ale na k smrti vyděšeného Brandona se přece jen nekouká tak dobře. Ostatně Brandon skoro nehraje a celý film jen kouká jak vyoraná myš. Pointa je slabá a snadno odhadnutelná, stejně jako identita vraha, kterému jsem vlastně nakonec tak trochu i držel palce, aby nesympatického bubeníka, který s vlastní ženou (kterou si vzal pro prachy) zachází jak s kusem hadru a jak vytáhne paty, svede její sestřenici, zabil ;) Ještě nechápu, co Argentovi tak strašně vadilo na Morriconeho hudbě, že s ním odmítl dál spolupracovat. PS. Ta scéna s parkem je skutečně vypůjčená z o jedenáct měsíců starší Mrs. Wardh. (15.10.2017)

V případě Čtyř much na šedém sametu jsem byl velmi příjemně překvapen. Navzdory vcelku nízkému hodnocení jsem se pěkně bavil a řekl bych, že je to jeden z nejlepších giallo snímků té doby. Vraždy povedené, místy je atmosféra velmi hustá a děsivá, místy naopak povolná a dokonce je zde i malá dávka humoru (jakmile se objeví na scéně Bud Spencer, zazní melodická znělka). Obsazení je slušné, líbila se mi hlavně výrazná vedlejší role Jean-Pierrea Marielle. Do poslední chvíle se mi nedařilo uhádnout vraha. Řekl bych, že s tímhle filmem nikdo neudělá chybu, já se skvěle bavil a stále přemýšlím o zvýšení hodnocení na plné. Uvidím po druhém zhlédnutí. Dario Argento odvedl skvělou práci. (20.10.2011)

Argento opět uspokojil. Příběh sice, jak už to občas bývá, trochu mdlý, ale natolik dobře natočený, že těch sto minut uběhne jako voda a závěr, i když trošku vytušitelný a bez větší invence, neurazí, zvlášť poslední zpomalovačka pobavila. (kdo viděl, jistě ví). Po dokonalém "Ptáku s..." možná pro někoho trochu zklamání, ale příznivci režiséra jistě zaplesají a poznají zde svého Daria, ať už jde o obrazomalebnost, tak o vcelku slušně šťavnaté vraždy. To že se potenciál dal využít mnohem lépe, a že spousta detailů a scén zůstala nedořešena popřít nemohu, ale i tak jsem celkem spokojen. Navíc se zde objevilo, to co jsem miloval od dětství a snad už jsem na to i narazil v jiném filmu, a to zjištění z oka mrtvého, co bylo posledním obrazem, na kterém jeho zrak spočinul. Michael Brandon je Muž na svém místě, ale trošku mi vadilo, že jsem v něm pořád viděl Dempseyho (což však jen můj problém). Bud Spencer v roli, kde nedává pořád někomu nakládačku a netváří se při tom jako při zabijení mouchy, stojí taktéž za zmínku. Nakonec k hudbě. Morricone dobarvil film svou osobitou notou, ale osobně bych byl raději, kdyby soundtrack natočili Deep Purple, jak se původně plánovalo (nic proti Mistrovi, ale vážně by mě zajímalo, co by mí oblíbenci ve svých zlatých letech vyprodukovali). Umocňujde se však ve mně pocit, že pro docenění lepší vychutnání si Argentových filmů, by byla vhodná víc jak jedna projekce. (06.02.2010)

V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud. (08.04.2013)

Nikdy som si nepomyslel, že ma nejaký snímok od majstra Argenta ( a hlavne jeho tvorba zo 70. rokov ) bude nudiť. Akoby sa režisér bál ukázať toho viac a atmosféru viac prihustiť. Nezvyklá dávka humoru ( poštár, návšteva výstavy truhiel! ) snímok odľahčuje, ale nepomáha. No čo, aj majster tesár sa raz utne. (03.02.2013)