Lásky jedné plavovlásky

Po celý čas sledovania filmu "Lásky jedné plavovlásky" sa moje hodnotenie nevedelo ustáliť. Chvíľu som mal pocit, že pozerám voľajaký amatérsky čierno biely film; a boli chvíle, keď som tam videl výrazné záblesky filmárskej geniality. O vysokom štvor-hviezdičkovom ortieli ma presvedčil záver, bravúrny herecký prejav Hany Brejchovej a dvojdňový odstup. Pretože mi stále tento snímok behá po mysli. Miloš Forman je umelec. **** (23.05.2008)

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

A Forman zase jede pecky! Blonďatý pískle, notně omšelý životem, brnká na introvertní notu a je jedním velkým otazníkem. Bylo však patrné, že se v ní něco odehrálo, že se v ní cosi vzbudilo a rozčeřilo chladný vody. A to se mi strašně líbilo; podezírám ji, že vyhandlovala křídla za řeč. Plavovláska není o trapnosti, fakt ne! Tedy za předpokladu, že pro vás život neznamená povrchní divadýlko. O tom ten film totiž je: o životě. 85% (25.03.2011)

Skvělá komediální romance o pomíjivosti a naivitě lásky na pozadí lidských trapasů, dechovkových zábav, milostných pletich, a šedivosti socialistické éry pod precizní režijní taktovkou Miloše Formana.... Právě za onou oponou typicky lidového českého trapnohumoru se však skrývá Formanova pečlivá práce s vedením neherců [výjimkou je jako vždy excelentní Vladimír Menšík], přirozeností dialogů oproštěných od jakéhokoliv náznaku patosu či kýče, anebo neobyčejně subtilní poetikou, která hledá krásu v obyčejnosti a banalitách lidských úsudků. Příběh má zpočátku několikero rovin či vedlejších dílčích scén, primárně se však zabývá osobní snahou lehce naivní blondýnky Anduly (Hana Brejchová) najít si milence dle svých představ. Andula je v rámci milostných vztahů stále nezkušena a po noci strávené s klavíristou Mílou (Vladimír Pucholt) je snadno přesvědčena o tom, že on je "ten pravý". Tato jednoduchá zápletka však nezaujme jen dívčí část publika, protože nabízí i zajímavou kritickou sebereflexi pro chlapce.... Pakliže se však najdou tací, kterým Lásky jedné plavovlásky nesedne do noty, legendární a čistě improvizovaná postelová scéna tria Ježková - Šebánek - Pucholta [která jaksi definuje specifika humoru novovlnných filmů] je přesvědčí k tomu, aby si tuhle hořkosladkou romanci zamilovali, ani kdyby nechtěli. (02.02.2023)

Bezvýchodný humus života v socialismu ve Formanově "coming of age" podání. Pojetí snímku je natolik neutěšené, že mi z příběhu bylo vlastně pouze smutno a v mých očích se jednalo o solidně depresivní záležitost. Nemění to ovšem nic na tom, že jsem se dobrou polovinu filmu spíš nudil a z Formanovo československého období mi tak Lásky vycházejí jako asi to nejslabší dílo. 5/10 (09.10.2017)