Lollipop Monster

V kontextu filmů o dospívajících rebelkách výjimečný snímek, protože dívkám nepodsouvá tradiční hodnoty, ani je nedémonizuje (jako to dělají např. německé "Wir sind die Nacht" či "Abgefahren"). Nejen, že hrdinky zde vyprávění nesměřuje do náruče opačného pohlaví, ale navíc poměrně otevřeně a bez hodnotících tónů se dotýká témat, která cílové publikum zajímají, jako je heterosexuální i lesbický sex, vymezování se vůči módním trendům a absurdita nefunkčních rodin. Podobně také celková afektovanost, formální přeplácanost a pestrobarevná stylizace rezonují s pohledem náctiletých děvčat na svět. Ač má film prvky emo, proti tomuto módnímu směru se rázně vymezuje jeho zesměšněním v postavě teatrálně trapného bratra jedné z dívek. Podobně jako v "Sucker Punch" či "Hanna" zde naopak převládá pestrost trendů přejímající z různých mód prvky skládající dohromady pluralitnější, ale současně osobitější styl. (08.07.2011)

Vizuálne a hudobne nápadité asi ako prechádzka supermarketom. Hudobne podobné večernej návšteve "trendového klubu" plného životaskúsených a zároveň znudených gymnazistov. Informačne i humorne hodnotné ako rebélia rozbíjania telefónnych búdiek za socializmu v ČSSR. Mediálne zhodné s tým ako o mladých referujú korporátne psychologické magazíny a reklamami zdieľané blogy, čo je asi najväčšia chyba - novosť pohľadu vystriedalo uniformné pricmrdávanie tomu, čo sa nosí ako názor, že takto sa má dnes protestovať voči rodine, vzťahom, škole. Mladí rebelovali vždy zhruba rovnako, šukalo sa ako o závod tiež, len tie rezačky do zápästí viac nahrádzali pred takými 20. rokmi reálne samovraždy, či vraždy - aby vzdor mal nejaké varovné memento (čo potvrdzujú správy o pozvoľnom sústavnom poklese samovrážd mladistvých). Recyklát viac ráz videného v podobe hystericky nepodarenej pastelkovo pripálenej zmesi Jacksonových Nebeských stvorení, Jakubiskovho Post coita a Boylovho Plytkého hrobu. (17.05.2012)

46. MFFKV - čekal jsem leccos, ale tohle opravdu ne. A skvěle jsem se bavil. Má to šmrnc, neni to zoufale povrchní, a konec je tak nádherně absurdní, že jsem jenom koukal. Poprvé se mně ve Varech stalo, že lidi netleskali jenom na konci, ale i mezi scénami jak v divadle. Nejkrásnější byly čtyři stařenky sedící na sedadlech za mnou, které se ze záčatku styděly a ke konci měly záchvaty smíchu. (10.07.2011)

Lolita běží o život. Inu pominu, že sledovat onu krpatou hrdinku při intimnostech mi činilo nemalé utrpení, ale tímhle se nám prezentuje současná německá scéna ? Proboha proč se na tomhle podílely legendy jako Alex Hacke či Thomas Ott ? Shit jak poleno. Kdyby Ti Zisko bylo osmnáct, tak neřeknu ani popel, ale táhne Ti na čtyřicet, tak se podle toho chovej. I podle reakcí lidí ve velkém sále má tahle báchorka potenciál být malým kultem, skoro až generační výpovědí. Ach Bože, díky, že naše generace měla v tomhle ranku GENERACI ZKURVENOU či KIDS. Již tenkrát jsem si nedovedl představit co by mohlo trumfnout takovéhle kusy a taky že nic. Vyprázdněnej stylizovanej shit je možná obojí, jenže ten náš měl při té stylizaci alespoň onen styl. (10.08.2011)

46. MFF KV .. Scénář: Ziska Riemann, Luci Van Org .. Zajímavé vizuálně hudební scény, příběh do černa, avšak také trocha neduhů, ale tahle režisérka (spisovatelka, animátorka, scénáristka, skladatelka, textařka) jistě ještě poroste.. (07.07.2011)