Lollipop Monster

Tenhle německý snímek na vás dopadne hlavně svou syrovostí. Je celkem přímý, nesnaží se o zkreslování skutečnosti, a to je na něm skvělé. A to i přesto, že sem tam využívá surrealistické animace. Zobrazuje svět dvou odlišných dívek, svět, který je krutý, není vždy laskavý, ale ani ony nejsou jen jeho oběťmi. Závěr je očekávaný, ale v tomhle případě o něj zase tolik nešlo. Šlo o dojmy. Ať už jste tučnější Barbie, nebo emo rebelka, osud vás může spojit. A intimita není jenom krásná. (20.10.2013)

Tak toto je určitě film, který potřebuji vidět ještě jednou. A to je u mě známkou toho, že mě vážně zaujal! Jaký byl? Barevný i černobílý, dramatický i úsměvný, ujetý, protikladný, zajímavý, nekomerční, revoluční, svobodomyslný, provokativní, zvrácený, "přesčáru", nekonvenční, absurdní i mrazivě realistický; strašně zajímavá kamera, střih, triky a skvělá hudba. Když si uvědomím, že to je Zisky Riemann prvotina, tak smekám. :-) Moc pěkný komentář - Vodnářka (08.01.2015)

Tak tohle fakt ne. Lolipop monster měl být neskutečně mladý a stylový film, ale selhal nejen po technické stránce. Animované sekvence a efekty (záblesk očí apod.) působí divně a mě osobně otravoval. Důležitá část filmu je proměna obou slečen. Ovšem mně připadalo, že se jen proměnuje růžová barbie více k černé emařce, která si léčí domácí problémy malováním, kouřením cigaret a řezáním. Rozmazané záběry s mírně sépiovým odstínem působí strašně. Co to mělo být? A scéna, kde dvě rozkošené holky ničí vše kolem a dokola řvou: ,, Scheize, Scheize..." prosím, už nikdy víc. Jednu hvězdu za závěrečnou scénu, která pobavila a můj názor na tento film trochu zachránila. Jinak vizuál a rekvizity celkově mi připadaly, jako kdyby Lolipop Monster byl jen takový vedlejší úlet během natáčení Wolfova revíru... [MFF KV 2011] (23.07.2011)

46. MFFKV - čekal jsem leccos, ale tohle opravdu ne. A skvěle jsem se bavil. Má to šmrnc, neni to zoufale povrchní, a konec je tak nádherně absurdní, že jsem jenom koukal. Poprvé se mně ve Varech stalo, že lidi netleskali jenom na konci, ale i mezi scénami jak v divadle. Nejkrásnější byly čtyři stařenky sedící na sedadlech za mnou, které se ze záčatku styděly a ke konci měly záchvaty smíchu. (10.07.2011)

Někdo si pustí metal ve svém temném pokoji, někdo do růžových sluchátek. Někdo maluje tmavé siluety na depresivní obrazy, někdo si přemaluje svůj dívčí pokoj načerno. Ale každý se nějak potřebuje vyrovnat s dospíváním, problémy v rodině a okolí, smrtí... Je jedno jak - hudbou, přátelstvím, sexem, řezáním si do rukou, nenávistí, hádkami, experimentováním... A některé věci se nejlépe vyřeší jen jedním způsobem - tvrdě, přímo, navždy:-) Tvrdá komedie s obrovským nadhledem a hlavně pochopením vám i díky své vtipně atmosferické grafické stránce nedovolí spustit oči z plátna a přestože vás možná bude chvílemi mást, kam celý příběh směřuje, konec vás vrátí zpět na cestu bláznivého nadšení a užívání si snímku. Při titulkách pak už jen zíráte s obdivným výrazem a nevěřícným úsměvem na běžící růžovo-černá písmenka...;) (06.07.2011)