Režie:
Martin DonovanScénář:
Martin DonovanKamera:
Julie KirkwoodHudba:
Manels FavreHrají:
Martin Donovan, David Morse, Olivia Williams, Katherine Helmond, Melissa Auf der Maur, Eileen Ryan, Julian Richings, Jim Pirri, Russell Yuen (více)Obsahy(1)
Kariéra dramatika Roberta míří strmě dolů – jeho poslední hru stáhli po dvou týdnech uvádění. Do toho se nedokáže rozhodnout, co si počít s dávným milostným vzplanutím, které znovu nabírá na intenzitě. Světlo do mnoha otázek nakonec vnese soused Gus, s nímž Robert stráví jeden večer ve velice nečekané situaci. Snímek zachycuje své hrdiny v křehkých momentech jejich životů, kdy dochází k vyjasňování dlouho potlačovaných pravd a zažehnávání nejistoty nad vlastními rozhodnutími. Tajemství postav nejsou odkryta hned, film pracuje s nejednoznačností a rozjímavou náladou, k níž přispívá i rozpor mezi přítomností věřících postav a duchovní prázdnotou, kterou okolo protagonistů cítíme. Snímek, tematizující podobnost dramat životů skutečných a těch na papíře, ukazuje, že divadlo vždy něco prozradí i o lidech, kteří ho hrají. A mlčky přemýšlet poté, co drama skončí, je někdy lepší, než zatleskat a zapomenout. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (29)
Co začne jako nikterak objevná studie tvůrčí krize a krize středního věku se nečekaně vyvine v divadelně laděný psychothriller s brilantně napsanými dialogy gradující v náhlý a úderný závěr. Humoru je zde jen pomálu, a když už, tak je extrémně suchý nebo morbidní. Vypjatých slovních přestřelek a lehce metafikčních momentů bych uvítal možná o něco více, jelikož představují jednoznačné vrcholy filmu. Morseova přesvědčivost v roli mentálně zaostalého "věčného dítěte" je zcela odzbrojující. ()
Přiznávám, podlehl jsem kouzlu jednoduché zápletky a velmi sympatickým hereckým výkonům a ač je opravdu zbytečné hledat ve Spoluautorovi nějaké hluboké myšlenky, hlubokých emocí je tam více než dost a jsou sakra dobře vystižené. Důvod jedné nerozsvícené hvězdy je ten, že zřejmě z nedostatečné sebedůvěry režiséra, je divákovi v určitých chvílích tu podkresovou melodií, tu prací kamery, tu skladbou mizanscény, podsouváno, jaké emoce si režisér přeje abyste v danou chvíli cítili. Je to však škoda, jelikož u takto komorně a divadelně pojatého dramatu to velmi bije do očí a zbytečně odrazuje diváka, který si říka :" Hou, no počkat, ale já to takhle nechci..já to cítim takto." I tak však na tento střet dvou světů, který v velmi mihotavých odlescích ke mě přináší vzpomínku na Synecdochu, občas rád vzpomenu. ()
Spoluautor mi utekl rychle. Až příliš rychle. Téměř od samého začátku filmu jsem se příjemně bavil a těšil se, jak to začne v druhé půli "houstnout". A skutečně, v druhé půli začíná pomalu přituhovat. Jenže v okamžiku, kdy čekám, že vše začne gradovat a Donovan ještě přitlačí na pilu, tak najednou bum, konec, titulky. Ani se mi nechtělo věřit, že je konec. Podle mě bylo všechno rozehráno na grandióznější finále. Abyste mě špatně nepochopili, nemám problém s koncem jako takovým(naopak se mi líbil), ale s tím co mu předcházelo, resp. nepředcházelo. Zkrátka konec podle mě přichází předčasně a není tak využit veškerý potenciál tohoto dramatu. Ale to je tak asi má jediná zásadnější výhrada. Jinak David Morse zahrál podle mě skvěle a jsem rád, že to ocenila i porota karlovarského festivalu. Martin Donovan podává sice poměrně jednotvárný, ale přesto celkem přesvědčivý výkon. Kdyby si s tím Donovan na konci(před koncem) líp pohrál, tak..... Ne, na kdyby se nehraje, takže zkrátka čisté čtyři hvězdy a hotovo :) 80% ()
Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/ ()
Letos jsem se sice ve Varech nezdržela dlouho, ale z toho, co jsem měla možnost zhlédnout, Spoluautor jasně vede. Oba hlavní protagonisté jsou vynikající. Čekala jsem vážný film plný filozofování o upadající kariéře dramatika a terorizujícího burana. K mému překvapení jsem se však často u filmu i smála (např. scéna, kde se Gus schovává za ledničkou, když má mluvit se slavnou herečkou, mě naprosto okouzlila). To, že je jeden z nich vlastně rukojmí a druhý padouch, vlastně není ani podstatné. Mnohem více jde o konfrontaci dvou světů - umělec a kriminálník, o ten dialog mezi nimi, o ... domyslete si už, co chcete. Já dávám plný počet prostě pro ten skvělý zážitek. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- David Morse získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na 46. ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech (2011). (Terva)
Reklama